Žena zemřela v roce 2013. Trpěla nádorovým onemocněním, cukrovkou a nemocemi ledvin a plic. Na soudy se poté obrátily dvě ženiny děti a manžel, který ale v průběhu řízení také zemřel.

Okresní soud v Pardubicích přiznal každému ze žalobců 240.000 korun. Dospěl k závěru, že nemocnice porušila svou právní povinnost, pokud neinformovala pacientku o vydaném pokynu Do Not Resuscitate, a to přesto, že byla schopná vnímat. Odvolací krajský soud ale verdikt zrušil a uvedl, že nemocnice sice porušila právní povinnost, ale neprokázala se příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním, tedy vydáním pokynu Do Not Resuscitate bez informovaného souhlasu, a úmrtím pacientky.

Rozhodnutí pak potvrdil Nejvyšší soud. Uvedl, že poskytovatel zdravotní péče není povinen hradit pozůstalým jednorázovou náhradu za nemajetkovou újmu způsobenou ztrátou osoby blízké, pokud lékaři při srdeční zástavě neprovedli kardiopulmonální resuscitaci pacienta, jehož stav byl natolik závažný, že resuscitace by k obnovení srdeční činnosti nevedla nebo by obnovila životní funkce jen na velmi krátkou dobu při prodlužovaném utrpení umírajícího.