Novokolledž, existující pět let, byla jediná vyšší odborná škola v Rusku, která fungovala podle západního modelu, kdy si studenti sami vybírají předměty a určují rozvrh. Studenti se těšili tvůrčí svobodě a hodiny byly spíše debatami než přednáškami, uvedla BBC. Po vypuknutí války Černyšov s nevídanou otevřeností odmítal novinky vnucované z Moskvy, jako rituální vztyčování státní vlajky každé pondělí, vymývání mozků válečnou propagandou či jednotnou učebnici dějin. Nerozpakoval se své názory hlasitě vyjádřit, zatímco většina učitelů a ředitelů škol raději mlčela.

Spíše než udání a šikana úřadů vedla k uzavření školy nespokojenost a zklamání. Myslel jsem si, že v odlehlém regionu vytvoříme vzdělávání podle nejmodernějších světových standardů a že to lidé potřebují. Ale ukázalo se, že většina z nich to nepotřebuje, a tak vycházíme vstříc přání pracujících, ironicky vysvětlil. Svobodná, nezávislá škola potřebuje svobodné, nezávislé lidi. Ale být svobodný a nezávislý v nynějším Rusku je těžké, dodal.

Tvrdil, že byl odhodlán postavit se tlaku úřadů, ale mnoho pedagogů a studentů nebylo ochotno bojovat. V reakci na tlak úřadů začali pedagogové školu opouštět. Studentům se zase nezamlouvalo, že na závěr studia nedostanou diplom. Asi třetina přestala platit školné s vysvětlením, že škola nemá státní akreditaci.

Byli lidé, kteří říkali, že nás podporují, ale ukázalo se, že diplom je pro ně důležitější. Vše se zvrhlo v nekonečné hašteření a ukázalo se, že hodnoty málokoho zajímají, řekl a dodal, že právě tato nespokojenost uvnitř školy vedla k rozhodnutí ji zavřít.

Jurij Lobanov, který Černyšova po označení za cizího agenta vystřídal ve funkci ředitele školy, vidí v postojích studentů závan nových časů: Mění se jejich priority. Zdá se jim, že stát (v nynější podobě) je tu vážně nadlouho, a tomu se musí přizpůsobit. Rozhodnutí uzavřít školu pokládá za lekci studentům, že existují velice škodlivé kompromisy, znamenající cestu k úpadku.

Také Černyšov se domnívá, že není možné se jen trošku sklonit před režimem, když poměry mu připomínají pozdní Sovětský svaz. Průměrný věk učitele v Rusku je 50 let, tedy vyrostli za (sovětského vůdce Leonida) Brežněva, kdy se naučili, že doma říkáš jedno, v práci druhé a při šplhání po kariérním žebříčku třetí. A tato generace nyní vychovává naše děti.

Černyšov se i s rodinou přestěhoval do Mnichova. Nejsem revolucionář. Myslel jsem na normální kariéru v normální zemi, a proto jsme tady.