Britské zdravotnictví teď některými svými prvky připomíná meziválečný systém, o jehož nápravu usiloval labouristický ministr Aneurin Bevan, který v roce 1948 NHS založil. Před jeho vznikem Británie spoléhala na směsici soukromých a charitativních zdravotnických organizací. Dnes se ta směsice opět vrací.
Pozorujeme návrat smíšené ekonomiky, říká Barry Doyle, který se historií zdravotnictví zabývá na univerzitě v Manchesteru. Soukromé nemocnice dnes z NHS dostávají asi třetinu svého financování. Státní systém jim stále častěji platí za provádění zákroků, jako je odstranění šedého zákalu nebo výměna kloubů. Od začátku pandemie covidu-19 si více pacientů nechalo vyměnit kyčelní kloub v soukromých nemocnicích než v těch veřejných.
Více pacientů obecně platí za zdravotnickou péči přímo. Lidé vyššího věku, kteří mají úspory, jsou stále ochotnější si připlatit, aby se vyhnuli čekacím lhůtám. Příjmy Spire, což je největší uskupení soukromých nemocnic v Británii, v první polovině loňského roku z největší části tvořily platby ze soukromého zdravotního pojištění. Suma těchto příjmů meziročně vzrostla o 16 procent na 307 milionů liber (téměř 8,8 miliardy Kč). Zaměstnanci také jako stále důležitější benefit vnímají firemní zdravotní pojištění a mladí ve věku 18 až 24 let využívají soukromé zdravotnictví nejvíce - čtyři z deseti lidí v této věkové skupině vypověděli, že je využili na běžné zdravotní prohlídky či vyšetření.
Zdravotní systém dnes rovněž více spoléhá na práci lidí v městských komunitách a na dobrovolníky. Příspěvkové organizace provozované pracujícími lidmi ve 30. letech minulého století provozovaly rehabilitační centra a financovaly zubařskou péči nebo dodávky zdravotnického vybavení nezbytného k provádění operací. Dnes například v Teesside na severovýchodě Anglie stojí centrum pro zotavení po cévní mozkové příhodě a logopedii na práci dobrovolníků s vazbami na místní komunitní centra. V Brentu, jedné z nejchudších čtvrtí Londýna, nedávno lidé předělali přístavbu k místní mešitě na zdravotní středisko, které provádí preventivní vyšetření rakoviny a cukrovky.
Komunitní projekty, které se zabývají prevencí, jsou zpět v kurzu. Pioneer Health Centre, více známé jako Peckhamský experiment, bylo v meziválečné době členským střediskem, které se zabývalo osvětou o přínosech pohybu a zdravé výživy. V roce 1950 zaniklo kvůli NHS, jelikož se přímo nezabývalo léčbou nemocí a nebylo otevřené všem - rodiny musely za členství platit malý poplatek. Dnes naopak NHS ve snaze předejít přeplňování nemocnic podobné programy podporuje. Jedno takové středisko pro členy například NHS financuje v Manchesteru - spolek má za cíl bojovat s osamělostí, která bývá spojovaná s vážnými zdravotními problémy.
Poněkud ošklivější podobnost s meziválečným systémem nabízí fakt, že více lidí je nyní bez zdravotní péče. Zubařská péče pro děti je dostupná s obtížemi a zaměstnanec s běžnou mzdou by na výměnu kolenního kloubu v soukromé nemocnici vydělával pět měsíců. Jedinou cestou je tedy čekat.
Život je pro drtivou většinu Britů pochopitelně kvalitnější než v době před zřízením NHS. Za listopad loňského roku evidovaly nemocniční pohotovosti 2,2 milionu návštěv a všeobecní lékaři kolem 31 milionů. Pro mnoho Britů je stále pýchou, že tuto možnost mají, aniž by se museli obávat faktury za zdravotní péči.
Přesto podle odhadů potrvá nejméně deset let, než čekací lhůty na veřejnou zdravotní péči zcela zmizí. Zdravotnictví, které funguje díky práci komunit, je stále více přítomné. Mladí a bohatší Britové si ohledně zdravotní péče vytvářejí nové návyky. Britové nejsou ve 30. letech minulého století, ale ozvěny té doby jsou stále hlasitější, uzavírá The Economist.
