Tibon se se skupinou evropských novinářů setkal v blízkosti hranice s Pásmem Gazy, které čelí izraelské a egyptské blokádě, aby se s nimi podělil o svou cestu z velkoměsta na periferii. Do kibucu, který má přibližně 500 obyvatel a který byl postaven počátkem 50. let minulého století, se novinář přestěhoval se svou manželkou z Tel Avivu poté, co hranici s Gazou pravidelně navštěvoval jako zpravodaj během izraelské operace Ochranné ostří v roce 2014. Oblast si podle svých slov zamiloval.
Jízda autem z telavivské redakce Haarecu, který Tibon označuje za kosmopolitní a liberální symbol Izraele, do kibucu Nachal Oz trvá hodinu a deset a minut. Navzdory krátké vzdálenosti je však život u hranice s Pásmem Gazy velmi odlišný. V této souvislosti Tibon zmiňuje útoky palestinských radikálních skupin působících v Pásmu Gazy či přeshraniční tunely nalezené v minulosti.
Je tu otázka minometné palby z Gazy. Pokud je palba vedena na Nachal Oz, máte sedm vteřin na to, abyste se dostali do krytu. Máme dvě malé dcery, té starší dceři jsou tři roky. Představte si situaci, kdy jste s dětmi na hřišti a najednou letí minometný granát a vy máte sedm sekund na to, abyste se dostali k dětem a našli úkryt. Někdy je jediným řešením lehnout si na zem a děti zakrýt vlastním tělem, říká.
Izraelský protivzdušný systém Železná kupole podle Tibona jeho kibuc vzhledem ke krátké vzdálenosti k Pásmu Gazy neochrání. Vzpomínám si, že když jsem byl v Tel Avivu během minulých konfliktů s Gazou, spustil se poplach a měli jsme 90 sekund na to, abychom se dostali do krytu, poznamenal. Když tu nežijete, bude to pro vás alarmující, ale za 90 sekund bych se v podstatě stihl osprchovat a dolu do krytu dojít, dodal.
Na přechodu pro přepravu zboží Kerem Šalom na západní hranici s Pásmem Gazy blízko Egypta je napjatá bezpečnostní situace velmi patrná. Na místě jsou vysoké betonové zátarasy, kontejnerové skenery a ozbrojená ostraha. Každý kamion je podroben důkladné bezpečnostní kontrole stejně jako zboží, které přepravuje. Novinářům představitelé izraelských úřadů ukázali zabavené předměty. Vedle podomácku vyrobených výbušnin šlo mimo jiné o vojenskou obuv či zakázané chemikálie. Zároveň ale zdůraznili, že mnoho Gazanů chce normálně podnikat a přeprava zboží přes přechod je pro ně životně důležitá.
Izrael stáhl osadníky i vojáky z území Pásma Gazy v roce 2005, oblast ale stále blokuje ze vzduchu i z moře a omezení se týkají i pohybu osob a zboží. Hamás se Pásma Gazy zmocnil v roce 2007 poté, co v roce 2006 vyhrál volby na palestinských územích, ale odmítl se vzdát násilí, což mělo zásadní dopad na to, jak byl vnímán mezinárodním společenstvím. Moci v Pásmu Gazy se ujal po souboji s konkurenčním Fatahem, který s ním nechtěl zůstat v koalici. Izrael, USA a EU považují Hamás za teroristickou organizaci.
Přesto však na izraelské hranici s Pásmem Gazy podle Tibona v posledních letech dochází k populačnímu boomu. Stejně jako mnoho párů, které žijí ve městě, jsme se i my s manželkou bavili o tom, že až jednou budeme mít rodinu, přestěhujeme se a budeme žít v menším městě, kde funguje blízká komunita, vysvětluje. Kibucy vznikly na socialistických a sekulárních hodnotách. Nyní už podle Tibona nejsou socialistické, ale zůstala v nich část komunitního ducha. A právě tato pospolitost je důvodem, proč se komunity v této části Izraele navzdory nelehké bezpečnostní situaci stále rozrůstají.
Z pohledu člověka, který strávil větší část života ve městě a v zahraničí, z toho dohromady šest let v USA, se životu v malém kibucu, kde se lidé o sebe navzájem starají, nic nevyrovná. Pro mě jakožto pro novináře byl pobyt zde zkušeností, která mi otevřela oči a profesionálně změnila život, uvedl Tibon. Vše, co se týká konfliktu s Palestinci, bezpečnosti a okupace, odsud vypadá o dost jinak, říká.
Na vyhlídce nedaleko jeho kibucu se rozprostírá panorama Pásma Gazy. Jen několik desítek metrů od hraničního plotu jsou kopečky s pozorovacími stanovišti Hamásu, za nimi pole lemovaná solárními panely. V dáli jsou vidět větší domy, cypřiše a výškové budovy. Středozemní moře už je za obzorem; na pláži si Hamás podle představitelů izraelské armády vybudoval mnoho základen. Návštěvník vyhlídky může někdy také zaznamenat bzučení. Nejedná se však o letadlo, nýbrž o izraelský průzkumný dron.
Většina Izraelců si dnes už ani nepamatuje, že Pásmo Gazy existuje, a myslím, že je to obrovský problém. Žijeme, jako bychom tuto zemi nesdíleli s miliony Palestinců v Gaze a na okupovaných územích, říká novinář. Když ale žijete tady, nemůžete ani na chvíli zapomenout, že existuje místo zvané Gaza, že tam žijí více než dva miliony lidí, že více než 60 procent mladých lidí, kteří tam žijí, je nezaměstnaných, že 80 procent pitné vody je tam považováno za natolik nekvalitní, že bychom ji v izraelských domácnostech nepoužívali, dodává Tibon. Neřešení těchto problémů, podle něj bude nakonec mít negativní důsledky pro všechny, včetně těch na izraelské straně hranice.
