Dřevěný kostelík zasvěcený stětí svatého Jana Křtitele je zvenčí strohý, s vyřezávanými detaily, uvnitř ale září všemi barvami. Podlahu pokrývají koberce, na něž několikrát denně pokleká 12 místních jeptišek. Hlásí se k rumunské ortodoxní církvi, jejich bohoslužby vede kněz. Stejně jako jeptišky, také on bydlí v úhledném areálu na úpatí hor, má ale vlastní domek. Ženy bydlí pospolu ve zděné dvoupodlažní budově s výhledem do údolí, kněz v malém dřevěném domku.

Sever Rumunska je kraj plný zajímavostí. Máme kopce, hory, říká Lenghelová s hrdostí v očích upřených k vrcholkům. Chováme ryby, včely, krávy, kuřata, prasata, vyjmenovává sestra a dodává, že o všechna zvířata i zemědělskou půdu se jeptišky starají vlastními silami. Na areálu je jejich píle vidět, v jinak poměrně chudém kraji jejich záhony září pestrými květinami, za zdí se pasou krávy.

Klášter má neobvyklou historii a je pevně spjatý s místní rodinou Timisových. Z devíti dětí, které rodina měla, se pět dívek stalo jeptiškami. Dvě žijí v klášteře v Borše, tři na jiných místech země. Timisovi věnovali část pozemků na stavbu kláštera a poustevny, sami tam ale nadále bydlí a hospodaří.

Než tu byl v roce 2007 založen klášter, nebyla to pustá země. Domy jsou tu od sebe navzájem i od centra města daleko, a tak lidé pohřbívali své blízké poblíž domů. Hřbitovy jsou tak všude, vysvětluje Lenghelová přítomnost desítky náhrobků v zahradě kláštera. Několik křížů ozdobených umělými i živými květinami je i u paty nově vznikající poustevny.

Klášter je propojen s místní komunitou. Lidé přicházejí do kostela na bohoslužby, dodavatelé jeptiškám vozí potraviny a vykupují vypěstovanou zeleninu, v budoucnu sestry očekávají i rostoucí počet poutníků. Poustevna nebude pro turisty, kteří tudy proudí do hor, ale pro lidi, kteří se přijdou pomodlit.

Jsme ale otevřeni všem a každý je vítán. Naše víra je to, co náš drží naživu, říká sestra Lenghelová.