O české škole jsem moc nevěděla, ale v polském školství pracuji 15 let a nedělala jsem si iluze. Popravdě jsem cítila úlevu, že moje děti zažijí něco jiného, řekla listu středoškolská učitelka Katarzyna z Hajnówky na polsko-běloruském pomezí, kde se během migrační krize seznámila s českým dobrovolníkem, vzala si ho a přestěhovala se i s dcerami do Českého ráje.

V polské škole jí nejvíce vadilo odtržení od praxe a obrovské přetížení učivem. Obrovské množství znalostí podle ní zvládnou možná tři procenta žáků, ačkoliv by stačilo, aby věděli, kde si informace najdou. Děti jsou v polských školách unavené a vyhořelé. A i polští učitelé mají důvod k frustraci - pedagogové v Česku podle Katarzyny vydělávají dvakrát až třikrát více. V Polsku nejsou peníze, aby se investovalo do vzdělávání. Raději myslíme na minulost, než na budoucnost naší společnosti, tvrdí.

O poměrech v Česku se dozvěděla od dětí svého českého manžela, ale protože dcery neuměly česky, dala je do soukromé waldorfské školy v sousední obci.

Vůbec nemají strach ze školy, jak tomu bývá v Polsku, říká. Tady v Česku mají děti víc času na osvojení si základních schopností, například čtení s pochopením (textu), anebo násobení. Osnovy nejsou přetížené, znalosti získávají po menších dávkách. Vše je jednoduší, pomalejší a učitelky se snaží, aby děti se dobře učily, pochvaluje si. Je tu více pohody, nenucenosti a volnosti, což vůbec neodporuje dobré organizaci a kázni, míní Katarzyna a líbí se jí, že české děti vědí, že se smějí splést i plácnout hloupost bez ustavičného peskování - a také se jí zdají zvědavější a kreativnější.

Jiný polský pár v listu chválí zkušenosti se školkou v Orlickém Záhoří, kde syn dál pokračuje v české škole, kterou miluje.

Češi si myslí, že od učení je škola a že po škole mají děti něco jiného na práci. Strašně se mi to líbí, říká i polský otec, podnikatel Marek, který po prvních zkušenostech se soukromou církevní školou v polském Těšíně převedl dceru a syna do školy na české straně. Zamlouvá se mu i to, že v Česku si rodiče na učitele nevyskakují, jak bývá zvykem v Polsku, ale kantoři jsou tu svatí. A ředitele školy si syn považuje bezmála jako (polského fotbalisty Roberta) Lewandowského. Jedině by českému školství doporučoval přidat v angličtině.