Dudycha patří k největším talentům současné české atletiky. Před dvěma měsíci postoupil do semifinále mistrovství Evropy v Římě, koncem června pak výkonem 1:44,82 překonal 26 let starý český rekord Lukáše Vydry. Únava z náročného programu, do kterého patřil i středeční rozběh na OH, se nasčítala.

Ale není to něco, na co bych se měl vymlouvat. Všichni to měli stejné, včera běželi všichni, a kdybych byl včera o pět setin rychlejší, tak jsem měl dneska volno a mohl jsem běžet až zítra, připomněl Dudycha, že v rozběhu mu těsně unikl přímý postup do semifinále.

A v opravném běhu měl na sedmém místě k postupu daleko. Po nějaké pětistovce to začalo být takové, že už jsem nezvládl vůbec nic. Nezvládl jsem reagovat. Úplně mi došlo a nezvládl jsem se zachytit ani za ně. Neměl jsem na to, soukal ze sebe.

I když se rychle propadal pořadím, odstoupení nezvažoval. Ani náhodou, to by byla pro mě největší ostuda nedoběhnout závod na olympiádě. Zabalit se může jenom se zlomenou nohou a tu dneska nemám, řekl.

Hodně vyčerpaný byl Dudycha už po rozběhu, zvracel a cestou do zázemí raději usedl na vozíček. Bylo to vyčerpání po závodě, takové standardní, možná trochu větší. Ale nebylo tak hrozné. Je to osmistovka, ta bolí a po osmistovce se občas zvrací, poznamenal k tomu.

Chtěl by si pod pěti kruhy spravit chuť v roce 2028. Udělám všechno pro to, abych za čtyři roky měl další olympijskou zkušenost a dopadla líp, prohlásil. Další vrchol této sezony má ještě před sebou, koncem srpna by se měl poměřit s vrstevníky na juniorském mistrovství světa v Peru. Momentálně nepočítám s ničím, ale asi se tam uvidíme, vzdychl Dudycha.