Ondra, který při premiéře sportovního lezení pod pěti kruhy před třemi roky v Tokiu skončil šestý, se na olympijské umělé stěně představí v pondělí, ve středu a případně ve finále v pátek a maximálně se na start soustředí. Spíš jsem na pokoji a se svým týmem, a než si odzávodím, tak se budu soustředit sám na sebe. Chci jakoby předstírat, že to není olympijská vesnice, a často si i vařím na pokoji sám, řekl Ondra.

Je to z důvodu jeho stravovacích zvyků. Tím nechci říct, že by vařili špatně, ale chci mít to, na co jsem zvyklý, a v tomhle ohledu nic neriskovat. Třeba jsem zvyklý snídat ovesnou kaši, tak si ji vařím sám. Možná dělají v olympijské vesnici ovesnou kaši, ale já si rád dělám ne z jemných vloček, ale z hrubších. A to je třeba chvilku povařit, prohlásil.

Vzal si kvůli tomu i vlastní indukční desku. Doufám, že z toho nebudu mít problém. Asi se to úplně nesmí, ale není to otevřený oheň, což by určitě byl problém, podotkl se smíchem Ondra.

Nepřipravuje si ale jen snídani. K obědu a večeři mám přesně definované, co mám jíst, ale jestli to je rýže nebo jáhly nebo těstoviny, to už je jedno. To už si vlastně můžu vybrat, takže částečně si něco naberu v olympijské vesnici v jídelně, do krabičky vesměs nějakou zeleninu a třeba kousek masa. A pak si to ochutím už na pokoji, doplnil.

Bezprostředně před závodem se navíc jeho strava mění. Snažím se jíst co nejpestřeji, ale těsně před závodem naopak relativně dost monotónně. V průběhu závodu jsem v podstatě jenom na sacharidech a nějaké maso k večeři, spíš bílé. Myslím, že ta monotónnost těla je dobrá i pro hlavu, že ví, že má nějaké úkoly, ty si splní a hlava je o to víc připravená na závod. I z psychického hlediska je dobré mít pocit, že když všichni ostatní chodí do jídelny a já si ještě vařím, tak že tomu dávám ještě víc než ostatní, konstatoval Ondra.

V Paříži se představí před zraky rodičů, pro manželku s malým synem by to bylo náročné. Mám maximálně dva lístky pro rodinu, takže by si manželka nemohla vlastně vzít někoho třetího. Při představě, že by tady musela třeba dlouho čekat na nějakých bezpečnostních kontrolách a pak být tři hodiny na slunci s dvouletým dítětem, jsme se rozhodli, že si to užijí více doma. Hned, jak od závodím, tak se dostanu snad co nejrychleji domů, uvedl Ondra.

Už teď se těší domů na Huga. Když jsem ráno odjížděl relativně brzo, tak spinkal, takže jsme se loučili večer. Ještě tolik nemluví, ale vypadalo to, jako kdyby byl na mě trošku naštvaný. Tak to je vždycky, když jsme dlouho spolu a potom odjíždím, popsal loučení.

Na krku má Ondra prstýnek pro štěstí. Je to samozřejmě snubák. Když jste lezec, tak mít snubák na prstu je takové trošku nepraktické, protože ho vždycky potom musíte někam schovávat do batohu. Akorát se bojíte, kde ho zapomenete, vysvětlil. Od svého týmu dostal před cestou červený baret. Mám ho na pokoji jako talisman, dodal Ondra.