Opravné běhy, z nichž se doplňuje semifinálové startovní pole, jsou na OH novinkou. Zajišťují, že se každý účastník běhů od 200 do 1500 metrů představí na hrách alespoň dvakrát. Jestli je to dobré i pro tu nejdelší distanci, tím si Sasínek Mäki není jistá. Nevím, jestli se to dá úplně srovnat s dvoustovkou nebo čtvrtkou. Jak moc to bylo super, vám řeknu zítra. Ještě (k tomu) závodíme dvakrát dopoledne, přemítala.

V dnešním rozběhu byla první nepostupující, ale ve středu může být všechno jinak. Bude to jiný závod. Ale to, jak sestava běžela, že i mé osobní favoritky, o kterých jsem si myslela, že budou vepředu, tak nebyly, do oprav dodá nějaké sebevědomí, uvažovala dvaatřicetiletá běžkyně.

Opravy vybízejí k tomu, aby závodnice na jistě nepostupové pozici vypouštěly závěr rozběhu. Úplně jsem si na třístovce říkala, proč tahle běží tak pomalu, vždyť do konce musíme sprintovat, všimla si Sasínek Mäki. Sama to s trenérem Pavlem Tunkou řešila. Ale mě přijde strašné vypouštět olympijské hry. Přijde mi to divné, poznamenala finalistka minulých olympijských her v Tokiu.

Tam jen sedm měsíců po porodu zaběhla dosud platný český rekord 4:01,23 minuty a postarala se o jeden z českých příběhů her. Už se k tomu ale nevrací. Vzpomínky se určitě vybaví, ale já se snažím žít tady a teď. Je to hezké, ale nějak to na mě nepůsobí. Je super, že přijela rodina a mám tady své blízké, pochvalovala si.

Pařížská olympiáda je úplně jiná než ta tokijská, která se konala bez diváků za přísných opatření proti koronaviru. Jsou to nové olympijské hry, protože jsem vběhla na stadion a začala vlna hluku, která pak úplně vystřelila a udělala mi husinu po celém těle, což se v Tokiu úplně nedělo. Jsou to nové závody, nové olympijské hry, protože jsem zažila jen covidové, řekla Sasínek Mäki.

Život v olympijské vesnici jí ale připadal v Tokiu lepší. Asi bylo lepší jídlo, a tím, že byl covid a nikam jsme nemohli, tak mi přišlo, že v českém týmu jsme byli víc spolu, dodala.