Jediný český jezdec v pelotonu Mathias Vacek obsadil 14. místo a vylepšil dosavadní maximum Romana Kreuzigera, který dojel v Londýně 2012 patnáctý. Dalším cenným umístěním navázal na jedenáctou příčku ze souboje s chronometrem. Za vítězným Evenepoelem zaostal dvaadvacetiletý Vacek po 273 kilometrech o necelé dvě minuty.
Jsem s výkonem i výsledkem v Paříži spokojený. Čtrnácté místo je pěkné, citoval Vacka, jenž nastupoval do závodu s odhodláním zabojovat o medaile, web cyklistického svazu.
Evenepoel zvládl dlouhý a náročný závod v čase 6:19:34. Po průjezdu pod Eiffelovou věží si už poslední metry závodu naplno vychutnával, hned za cílem zastavil, kolo opřel o sebe a vítězoslavně roztáhl ruce. Završil mimořádné období. Krátce před oběma olympijskými triumfy totiž právě ve Francii dotáhl svoji premiéru na slavném etapovém závodu Tour de France k celkovému třetímu místu.
Další můj sen se stal skutečností. Za poslední měsíc jsem dosáhl úplně všeho, po čem jsem toužil. Nemohu slovy vůbec popsat, co v této sezoně zažívám, prohlásil Evenepoel.
Naplno závodit se začalo zhruba 45 kilometrů před cílem a návratem do centra Paříže, kde čekaly jezdce tři okruhy. Ir Ben Healy ve vedoucí dvojici uprchlíků setřásl Kazacha Alexeje Lucenka, k útoku pak zavelel Nizozemec Mathieu van der Poel, jehož nástup zachytil Belgičan Wout van Aert, k velké stíhací jízdě se pak ale nadechl Evenepoel. Madouas s ním v čele dokázal chvíli držet krok a výrazně si pomohl k medaili, ale letícímu belgickému suverénovi nakonec nestačil.
O zlato nepřipravil čtyřiadvacetiletého týmového kolegu českých profesionálů Jana Hirta a Josefa Černého ze stáje Soudal-Quick Step ani defekt pouhé 3,8 kilometru před cílem. Na výměnu kola měl dostatečný náskok, Madouas na něho ztratil 71 sekund, Laporte ještě o pět více.
Zbytečně moc dramatu, smál se již s úlevou Evenepoel. Jste necelé čtyři minuty před cílem a jedete takřka s jistotou, že vyhrajete. Když pak máte prázdné kolo, tak vám to v tom stresu a vzrušení zrovna nepomůže, konstatoval Evenepoel.
Zatímco pro Belgii jde o druhé zlato za poslední tři olympijské závody, neboť v Riu de Janeiro slavil Greg Van Avermaet, Francie čekala na cenný kov v silničním závodu 68 let od stříbra, které vybojoval v Melbourne 1956 Arnaud Geyre.
Vacek se umístil hned za triem superhvězd, které se seřadily za první desítkou. Jedenáctý byl Julian Alaphilippe z Francie, dvanáctý Van der Poel a třináctý Brit Thomas Pidcock. Až za českým cyklistou přijeli do cíle například Australan Michael Matthews, Dán Mads Pedersen či Van Aert, obhájce stříbra z Tokia a bronzový z časovky v Paříži.
Byl to velice těžký závod. Na začátku odjela skupina závodníků, kteří nebyli tak silní. Týmy Belgie, Dánska a Nizozemska průběh kontrolovaly. Už v nájezdu na okruhy se začalo závodit, vytvářely se menší skupiny, zhodnotil průběh závodu Vacek.
Jeho dres byl mnohokrát vidět. Přestože byl na to sám, snažil se kontrolovat dění v klíčových momentech. Musel jsem jet takticky, rozvážně a neplýtvat silami. Nemohl jsem být v každém nástupu. Někdy má člověk štěstí, že chytí správnou skupinu, podotkl Vacek.
Dokázal jsem pak z hlavního pole odjet s Attilou Valtrem a Tomsem Skujinšem, ale v posledním stoupání na Montmartre mi trošku došly síly, litoval Vacek, že se neudržel Maďara s Lotyšem, kteří bojovali nakonec o bronz. Nicméně jsem se dokázal chytit skupiny s Van Aertem, Pidcockem a Van der Poelem, dodal Vacek.
Muži - závod s hromadným startem (273 km):
1. Evenepoel (Belg.) 6:19:34, 2. Madouas -1:11, 3. Laporte (oba Fr.), 4. Valter (Maď.). 5. Skujinš (Lot.), 6. Haller (Rak.) všichni -1:16, ...14. M. Vacek (ČR) -1:51.
