Zacha byl diskutovanou posilou výběru kouče Radima Rulíka, který nakonec opanoval šampionát a dosáhl po 14 letech na zlato pro české barvy. Nikoliv pro své hokejové kvality, ale s ohledem na to, že už několik pozvánek z reprezentace nevyslyšel a omluvil se. I proto měl až do posledního utkání v základní skupině proti Kanadě, do nějž naskočil jen den po příletu ze zámoří, na kontě startů v reprezentačním A-týmu nulu.

Jsem moc rád, že přijel. Poslední dva tři roky jsem s ním samozřejmě komunikoval vždy před mistrovstvím světa, aby jel. I David Pastrňák na něj měl tentokrát asi vliv, řekl Eliáš, jenž dobře zná Zachu z dob jeho působení v Devils. Oba si spolu dokonce i zahráli na sklonku Eliášovy kariéry v závěru sezony 2015/16. Věřím tomu, že ho to nasaje, chytne a bude i v budoucnu jezdit rád, dodal jeden z velikánů historie českého hokeje.

Má za to, že ke smazání minulosti přispělo i prostředí, do jakého Zacha přiletěl během rozehraného šampionátu. Podle mě to dobře uchopila i média a manažeři. Trenéři se k tomu také správně postavili. Na rovinu říkám - nemůžeme si dovolit takového hráče nevzít. Moc takových s dovednostmi, které má Pavel, prostě nemáme, domnívá se Eliáš.

Za mě to je hráč, který patří k české špičce. Znám ho podrobně. Je to celoplošný hráč a hraje výborně dozadu. To lidi možná tolik nevidí a koukají se jen na body. On ale hraje nad rámec hry útočníka. Má ofenzivu, tvořivost, ale také mnoho dalšího, dodal Eliáš.

K tomu, aby se vše jednou provždy změnilo, by měly přispět také okolnosti. Tým Zachu přijal, on sám byl jediným úspěšným střelcem klíčové čtvrtfinálové bitvy s USA a také díky tomu si mohl - a stále může - vychutnávat oslavy po zisku titulu mistra světa.

Jsem hrozně rád, že jsem mohl reprezentovat a vyhrát tady. Mít takové štěstí, jaké jsem měl já, že jsem přijel do takového týmu a atmosféry, je parádní. Zazpívat si s klukama hymnu v posledním zápase sezony je něco neuvěřitelného. Užíval jsem si to, prohlásil Zacha po nedělním vítězném finále se Švýcarskem (2:0).