Útlá kniha Myšlení obrazem se pro mnohé stala praktickou příručkou myšlení o výtvarných dílech. Podle jejího vzoru se i aktuální přehlídka nazvaná Myšlení obrazem: Vizuální události Miroslava Petříčka snaží vyrovnat například s námitkou těch, kdo tvrdí, že modernímu umění nejde rozumět.

Chceme ukázat, že jazyky slov a obrazů jsou si blízké, ale jejich materiál je odlišný: obraz či výraz nelze jednoduše překládat do pojmů. Obraz nic nepředvádí, nýbrž cosi způsobuje. Není jen ilustrací ani vizuálním zprostředkováním myšlenky, nýbrž specifickým způsobem, jak podnítit myšlení myslet namalované. Myšlení obrazem je pak odpovědí na setkání s vizuální událostí, uveda kurátorka výstavy Jitka Hlaváčková.

Podle Petříčka je chyba tom, že se lidé snaží modernímu či současnému umění porozumět dříve, než se s ním setkají. Myslím, že setkání s obrazem je způsob, jak umění porozumět. Bez setkání to prostě nejde, říká dvaasedmdesátiletý filozof a estetik Petříček. A potom je tu otázka, jestli jsou tu obrazy proto, abychom jim rozuměli. Možná jsou tu proto, abychom jim nerozuměli a přišli na to, že je chyba nerozumění překonávat porozuměním, míní.

Výstava zahrnuje práce Adrieny Šimotové, Zbyňka Baladrána, Kateřiny Šedé, Miloše Šejna, Magdaleny Jetelové, Jiřího Načeradského nebo Márie Bartuszové. S mnoha umělci se Petříček setkával. Jejich obrazy nebo jejich díla se mi líbily, ale bylo strašně zajímavé nějak konfrontovat, jak na mě působily, a to, co o nich sami umělci říkali. Ne že bych jim věřil na slovo, ale přece jenom. Najednou jsem zjistil, že slovenský malíř Milan Paštéka překládal filozofa Lyotarda. Bylo to zvláštní setkání s filozofií a uměním v jednom, uvedl. Dodal, že setkávání s umělci pro něj mělo stejný význam jako semináře u Jana Patočky.

Mezi díly profesionálních umělců jsou zastoupena i díla těch, kteří se řadí ke stylu art brut, tedy nejsou školenými umělci a které na výstavě zastupuje Ateliér radostní tvorby. Ten působí deset let v Praze a vytváří prostor pro tvůrce, kteří jsou nezařaditelní a většinovou společností bývají velmi často nechápáni, podceňováni, nebo odmítáni.

Komentáře k výstavě jsou podle jejích autorů v expozici nahrazeny prostorovou koncepcí, která podle nich má schopnost propojit tělo a myšlení. Architektura, jejímž autorem je Richard Loskot, vytváří imerzivní prostředí. To nabízí různé možnosti, jak se stát součástí celé instalace a labyrintu vizuálních událostí. Rádi bychom, aby se výstava stala prostorem radostného myšlení, který návštěvníku zprostředkuje vizuální událost jakožto transformativní estetickou zkušenost podněcující emoce, imaginaci i myšlenky, uvedla kurátorka.