Letos šel pás měsíčního stínu přes Severní Ameriku, úplné zatmění nastalo 8. dubna. Tým tvořený odborníky z Brna a z Havajské univerzity pozoroval zatmění z několika míst ve Spojených státech a Mexiku. Kromě stanovišť na zemi měli vědci přístroje i v letounu, který se pohybuje nad mraky.

Letadlo NASA mají vědci přislíbené i pro tři následující zatmění. „V Brně budeme pracovat hlavně na vývoji softwaru a částečně hardwaru, američtí kolegové mají nelehký úkol zajistit financování. Každý rok bude potřeba kolem milionu dolarů,“ uvedl Druckmüller.

Na zemi je úspěch pozorování závislý na rozmarech počasí. Je to vždy ruleta, řekl Druckmüller. Ani letos počasí nedalo vědcům nic zadarmo. V texaském Kerrville pozorování zhatila zatažená obloha. Naopak v Sims v Arkansasu panovaly po celé čtyři minuty a 17 sekund zatmění ideální podmínky.

Největší boj svedla osádka v mexickém Torreónu, kde byla předpověď počasí natolik špatná, že se skupina rozdělila a část odjela zkusit štěstí k městu Canatlán. I tam nakonec panovaly náročné podmínky: vítr vířil prach, boural stany a cloumal s aparaturou. Jeden z pozorovacích systémů v Canatlánu nakonec vichřici přežil.

„Bylo to prakticky poprvé, kdy jsme se rozhodli pevné stanoviště, které se běžně připravuje tři dny, přesunout na jiné pozorovací místo s vědomím, že bude vše potřeba připravit za necelý jeden den,“ uvedl člen expedice Pavel Štarha.

Snímky letos zachytily také kometu, která míří ke Slunci. To není nic výjimečného, podobných komet, které průlet kolem horkého Slunce nepřežijí a vypaří se, je hodně. Co je na našem snímku pozoruhodné, že kometa není bílá, ale oranžová,“ řekl Druckmüller. Příčinou je pravděpodobně svítící neutrální sodík, který, jak se kometa blíží ke Slunci, se uvolňuje ve větším množství a kometa tím zoranžoví.

V Simsu se podařilo získat obrazy iontů železa ve sluneční koróně. „Letošní obrazy můžeme srovnat s loňským pozorováním v Austrálii. A zajímavé je, že ačkoliv se nyní nacházíme v maximu sluneční činnosti, letos bylo Slunce neuvěřitelně klidné. Zároveň můžeme z pozorování celého jedenáctiletého slunečního cyklu říci, že zatímco na snímcích magnetického pole Slunce je vývoj cyklu na první pohled patrný, složení pozorovaných iontů v koróně se příliš nemění,“ popsal Druckmüller.