Lidé si zkoušeli práci řemeslníků a snažili se pochopit principy strojů poháněných motory s koženými řemeny. V přípravně se stříhá, řeže a brousí plech. V kovárně lidem vykovou esíčko na propojení plechu s topůrkem (držadlem), které přivaří na staré bodové svářečce. V lakovně si lidé mohou topůrka namořit do šesti odstínů, řekl vedoucí. Takto vyrobenou lžíci je podle něj možné vedle zednického nahazování používat na zahradě, na krájení dortů i na servírování.

Budovy hospodářského dvora kláštera i kancléře rakouského císařství Metternicha, kde byly původně stáje a sklady krmiv, pivovar s lihovarem a sklepy, zachraňuje Národní technické muzeum. Vlastní zhruba polovinu areálu kláštera. Za minulého režimu v areálu byly sklady statku, zeleniny a družstva Jednota. Až po vzniku centra tam vznikly dílny, kde budou tvůrčí dílny pro školy a veřejnost. Teď tam centrum připravuje truhlářskou dílnu se starými stroji, které už má. Muzeum projektuje také několikapatrový depozitář ve sklepích. Budou tam uloženy posbírané věci ze zanikajících budov.

Centrum představuje v expozici stavitelství podle pater od základů domu až po krov. Velmi oblíbený program pro nejmenší až středoškoláky je 'statika hrou', mohou si také postavit malou roubenku a osahat truhlářskou dílnu, řekla muzejní pedagožka Alžběta Kratochvílová. Děti dnes mohly stavět dům z malých cihel s kukuřičnou maltou jako funkčním pojivem.

Podle Jana Trnky se centrum snaží o to, aby lidé viděli hodnoty ve starých stavebních prvcích, a vysvětlují jim, že ne vždy je nutné měnit okna. Že to ničí architekturu. Motto naší expozice je: Kdo zná, neničí, řekl.

Podle Kornatovského jsou v CSM od loňského léta středověké stavební stroje - funkční modely jeřábu a beranidla.

Máme tu také kompletně vybavenou dílnu rodiny Fousků z Městce Králové, která byla darována Národnímu technickému muzeu. Zrestaurovali jsme stroje a teď slouží k ukázkám a vzdělávání, řekl restaurátor Václav Holásek z nedalekých Nebřezin.