Pestrobarevný stánek Fandangoe Discoteca, jehož design je inspirovaný nizozemským uměleckým hnutím De Stijl a postmoderním italským architektem Ettorem Sottsassem, nabízí prostor až osmi tanečníkům. V londýnské obchodní čtvrti Canary Wharf bude tento měsíc před letní tour po Británii a Evropě.
Kromě DJ setů se na místě budou konat také meditační a jógové workshopy, taneční lekce a tance pro zesnulého, při kterých si návštěvníci budou moci vyžádat skladby, které připomínají jejich blízké.
Je to netradiční přístup k velmi komplexnímu a zároveň univerzálnímu tématu ztráty, řekla Nicholsonová.Ráda nacházím cesty, které lidi přiblíží k jejich pocitům, aniž bych jim něco předepisovala, dodala.
Mini diskotéka je společným projektem Nicholsonové a The Loss Project (Projekt ztráta), který je zaměřený na způsoby prožívání truchlení. Umělkyně se v tomto nejnovějším díle zabývá zpracováváním zármutku v jeho nejrůznějších podobách - od ztráty blízké osoby, přes environmentální žal, politický smutek až po problémy duševního zdraví.
Umělkyně tvoří povznášející díla o tragédiích od roku 2011, kdy přišla o většinu své rodiny. Její matka, sestra a sestřin partner zahynuli při havárii vrtulníku, když oslavovali sestřiny narozeniny a vyrazili na vyhlídkový let nad New Yorkem. Její otec neštěstí přežil, ale trpěl nevyléčitelnou rakovinou, na kterou zemřel o několik let později.
Umělkyně nějaký čas po této ztrátě nedokázala tvořit a místo toho pracovala jako učitelka. Poté si vymyslela alter ego, které jí mělo umožnit prozkoumat její zármutek. Jako Fandangoe Kid tvořila veřejné grafické umění a v roce 2021 vzala zmrzlinářský vůz nazvaný Fandangoe Whip po Británii. Servírovala v něm veřejnosti terapii, workshopy a sorbety. Když vůz přivezla v létě 2022 do New Yorku, uspořádala první smuteční tanec a zjistila, jak moc lidé stojí o to se ze svých pocitů vytančit.
Poslední roky jsme naslouchali názorům lidí na zármutek, říká Nicholsonová. Po pandemii se zoufale chtěli podělit o své zkušenosti a mluvit... teď ale nastává zlom a chtějí to ze sebe vytřást, dodala.
Tanec je součástí mnoha smutečních rituálů po celém světě, například v maorské, jorubské nebo jamajské kultuře. V tradičním britském přístupu ke smutku se katarzní pohyb ale neobjevuje.
Británie se změnila a k truchlení přistupuje s větší otevřeností, i nadále se ale jedná o něco stigmatizujícího, uvedla zakladatelka Projektu ztráta Carly Attridgeová. Mnoho lidí mi říká, že po ztrátě blízkých je přátelé nebo příbuzní ignorují, protože nevědí, co říct, a tak se celé situaci raději vyhýbají. Může to být velmi izolující. Umění, podcasty, blogy, tanec nebo dokonce box mi ukázaly, že zármutek má mnoho tváří, a probudily ve mně také touhu porozumět smutku různými způsoby, uvedla Attridgeová.
Fandangoe Discoteca je svým způsobem také smutečním shromážděním pro Fandangoe Kid. Nicholsonová se rozhodla, že se jedná o poslední projekt pod tímto pseudonymem, který pochází z její dětské přezdívky používané v rodině. Nyní bude tvořit pod jménem Annie Frost Nicholsonová. Frost je rodné příjmení její matky. S tímhle alter egem jsem přišla, abych se mohla vyrovnat se vším, co se před dvanácti lety stalo, uvedla Nicholsonová. Ale už se (za něj) nepotřebuju schovávat. Už z těch hlubin nemám strach, dodala.