Vědci ve středu uvedli, že pomocí starobylé DNA identifikovali 13 kosterních pozůstatků Homo sapiens v jeskyni Ilsenhöhle, která se nachází pod středověkým hradem na vrcholu kopce v německém městě Ranis. Stáří kostí bylo určeno na 47.500 let. Až dosud byly nejstarší pozůstatky Homo sapiens ze severní části střední a severozápadní Evropy staré asi 40.000 let.

Tyto fragmenty jsou přímo datovány radiokarbonem a poskytly dobře zachovanou DNA Homo sapiens, uvedl paleoantropolog a vedoucí výzkumu Jean-Jacques Hublin z Collège de France v Paříži.

Homo sapiens vznikl v Africe před více než 300.000 lety, později putoval po celém světě a setkal se s dalšími lidskými populacemi, včetně neandrtálců. Díky neúplným fosilním záznamům nejsou jasné podrobnosti o tom, jak se Homo sapiens šířil Evropou a jakou roli hrál náš druh při vymírání neandrtálců, kteří zmizeli zhruba před 40.000 lety.

Výzkum, který byl prezentován ve třech studiích publikovaných v časopisech Nature a Nature Ecology & Evolution, ukázal, že v oblasti bylo tehdy chladněji než dnes - chladná stepní tundra se podobala dnešní Sibiři nebo Skandinávii. Výzkum také ukázal, jak se Homo sapiens, přestože má kořeny v teplejší Africe, poměrně rychle přizpůsobil mrazivým podmínkám.

Vědci dospěli k závěru, že jeskyni sporadicky využívaly malé mobilní skupiny lovců a sběračů, kteří se pohybovali v krajině plné savců doby ledové, a že v jiných obdobích ji obývaly jeskynní hyeny a jeskynní medvědi.

Lokalita v Ranisu byla obsazena během několika krátkodobých pobytů, a nikoli jako obrovské tábořiště, uvedl archeolog Marcel Weiss z Univerzity v Erlangenu v Německu, další z vedoucích výzkumu.

Kosti a kamenné artefakty z jeskyně ukázaly, že tito lidé lovili velké savce včetně sobů, koní, zubrů a nosorožců srstnatých.

Je zajímavé, že strava těchto raných Homo sapiens i pozdních neandrtálců se zřejmě zaměřovala na velkou suchozemskou zvěř, což mohlo vést k oblastem vzájemné konkurence, uvedl zooarcheolog Geoff Smith z Kentské univerzity, který vedl jednu ze studií. Stále však potřebujeme další údaje, abychom lépe pochopili roli a vliv klimatu a přicházejících skupin Homo sapiens na konečné vymření neandertálců v Evropě.

Zdá se, že tento výzkum vyřešil diskusi o tom, kdo vyrobil specifický soubor evropských kamenných artefaktů - připisovaných tzv. lincombsko-raniské-jerzmanovické kultuře (LRJ) - včetně kamenných čepelí ve tvaru listů, které se používaly jako hroty oštěpů při lovu. Mnozí odborníci předpokládali, že je vyrobili neandertálci. Jejich přítomnost v Ranisu bez důkazů o neandrtálcích naopak naznačuje, že je vyrobil Homo sapiens.

Tyto hroty čepelí byly nalezeny od Polska a Česka přes Německo a Belgii až na britské ostrovy a nyní můžeme předpokládat, že s největší pravděpodobností představují ranou přítomnost Homo sapiens v celé této severní oblasti, řekl Smith.

Vědci identifikovali kosti na základě mitochondriální DNA, která odráží dědičnost po matce. Více se lze dozvědět z jaderné DNA, která nabízí genetické informace od obou rodičů, včetně toho, zda se Homo sapiens v Ranisu křížil s neandrtálci.

Jeskyně byla vykopána ve 30. letech 20. století, kdy byly nalezeny kosti a kamenné artefakty, než práce přerušila druhá světová válka. Tehdejší technologie nedokázala kosti identifikovat. V letech 2016 až 2022 ji vědci znovu prozkoumali a objevili další kosti a artefakty. Sekvenování DNA na nově nalezených a dříve odkrytých kostech identifikovalo pozůstatky Homo sapiens.

Výsledky pro Ranis jsou úžasné, uvedl Weiss a dodal, že vědci by se měli vrátit k dalším evropským lokalitám z tohoto období a ověřit, zda neobsahují podobné důkazy o přítomnosti raného Homo sapiens.