Organizátorka výstavy Magdaléna Křupalová řekla ČTK, že přímo ve středisku už modeláři nepůsobí, ale tradiční výstavy jsou tam stále velice oblíbené. Letos se koná desátý ročník, ten loňský navštívilo okolo 1000 lidí.

Stometrové kolejiště vybudovali společně členové tří spolků, z Mohelnice na Šumpersku, Karviné a Polska. Miroslav Vilím ze spolku Modelová železnice Mohelnice řekl, že 25 lidí sestavovalo kolejiště zhruba šest hodin, další asi tři hodiny trvalo jeho elektrické oživení.

Kolejiště se skládá z typizovaných modulů, které modeláři sestavují podle dispozic daného prostoru, v tomto případě tělocvičny. Vytváří dojem reálného provozu. Nejezdí se chaoticky, ale podle předem stanoveného jízdního řádu. Simulujeme tady běžný provoz na trati. Aktuálně máme na kolejišti v provozu asi 20 souprav, řekl Vilím.

Zajímavostí kolejiště je dlouhá dvojkolejná trať. Větší polovina kolejiště je v dvojkolejném formátu, takže takže ten provoz je atraktivnější, řekl modelář.

Stometrové kolejiště v tělocvičně je největším lákadlem, ale zejména menší děti ocení i jeho menší variantu v místnosti, kde je pro ně postavené pódium, na které si mohou vylézt a vláčky pozorovat z něj. Kolejiště totiž stojí metr nad zemí.

Součástí výstavy je řada doprovodných aktivit pro děti, jako je herní dřevěné kolejiště, tvorba vitráží nebo potisky hrníčků. Novinkou letošního ročníku výstavy je například zahradní železnice.

Máme tady i RC modely, to jsou velká terénní auta, která jezdí na dálkové ovládání. Je pro ně připravena překážková dráha, kde jezdí po lavicích a projíždí i vodou. Máme nově i Lego vláčky, samozřejmě železnice Merkur nesmí chybět, řekla Křupalová.

Výstava je dnes i zítra otevřená od 09:00 do 17:00. Vstupné stojí 120 korun pro dospělé a 80 pro děti, děti do dvou let mají vstup zdarma.

Vilím řekl, že akce má i neveřejnou část. Posedíme, popovídáme, vyzkoušíme modely, které třeba normálně neprovozujeme, protože ještě nebyly vyzkoušené, ale na tom layoutu si je chce člověk projet. Jak se zavře, odejdou lidé, tak už jezdí cokoliv, i speciální vlaky, třeba nějaké výlukové vlaky a podobně. Modelář má vždycky takové zadostiučinění, když svůj model vidí jet na pěkném layoutu, řekl Vilím.

Modelářství je podle něj náročné na čas i finance. Každý to dělá dle možností. Někdo vlastní dva moduly, někdo má jenom trať, to je relativně ten nejjednodušší případ. Ale pokud budujete stanici, tak je to samozřejmě jak finanční, tak časový závazek velký, řekl modelář.

Železniční modelářství je ale náročné i na prostor. Doma to člověk nepostaví, ani v klubovně, musí člověk přijet na nějakou výstavu, kde má dlouhou trať. Takové třeba ucelené vlaky, 20 vozů, když vlak má přes dva metry, tak málokdo má tak velké kolejiště doma, kde by měl nádraží se staniční koleji dva metry, vysvětlil Vilím.