Na Květnou neděle si věřící připomínají Kristův vjezd do Jeruzaléma a poslední týden jeho života. V kostelích se světí třeba vrbové či březové proutky a jiné zelené větvičky, které jsou symbolem palmových ratolestí, kterými byl Kristus vítán v Jeruzalémě. Při bohoslužbách se pak předčítají vyprávění o utrpení Ježíše Krista, nazývané pašije.

Květná neděle se slaví od sedmého století a je spojena s řadou náboženských i světských zvyků. Lidé například přinášeli v procesích do kostela větvičky, které pak svazovali stuhami. O Květné neděli se pak nemělo péct, protože lidé věřili, že by se zapekly i květy na stromech a loukách a nebyla by žádná úroda. Zvykem také bylo vymetat dům zelenými ratolestmi, které měly vyhnat veškeré neřesti.

Po Květné neděli následuje Modré pondělí, Šedivé úterý, Škaredá středa a Zelený čtvrtek, který je prvním dnem, kdy se připomíná Kristovo třídenní utrpení a vzkříšení. Následně Velký pátek připomíná den, kdy byl Kristus umučen a zemřel na kříži. Bílá sobota, den pobytu Krista v hrobě, poté nočními obřady přechází ve Velikonoční neděli, kdy se slaví zmrtvýchvstání. Velikonoční pondělí už patří hlavně lidovým zvykům oslavujícím konec zimy a příchod jara. Je spojeno s koledou, pomlázkou nebo kraslicemi symbolizujícími znovuzrození.