Z porážky povstalo dlouhé přátelství. A jak je zde každý rok vidět, slavíme společně, řekla Biemannová. To, že v historickém ležení před hradbami města, kde se část slavností odehrává, se v řinčení zbraní ozývá nejen němčina, ale také čeština, je podle Biemannové zásluhou Bernda Eccaruise. Historik Eccaruis, který v 90. letech stál u myšlenky obnovit slavnosti, se kterými se za vlády východoněmeckých komunistů skončilo, má totiž s českými spolky historického šermu přátelské vztahy a do města je každoročně zve.

To potvrdil i Jan Slavík z královéhradecké šermířské skupiny Corporal. Na husitské slavnosti sem jezdíme už několik let, řekl s tím, že jeden ze zakladatelů spolku je blízkým přítelem organizátora oslav. A z tohoto přátelství vznikl vztah, ve kterém my jako skupina pokračujeme. Jezdíme sem na slavnosti, na vystoupení a na průvody, řekl.

Slavík s přáteli z Corporalu a s dalšími českými šermíři táboří před hradbami v bílých historických stanech, společně s německými kolegy pak baví návštěvníky bojovými vystoupeními. Vrcholem slavností je pak nedělní odpoledne, kdy se odehrává bitva o Bernau. Ta má s historickými událostmi jen pramálo společného. Boj je navíc na rozdíl od roku 1432 bez vítězů, aby nebyl nikdo smutný.

Je to opravdu tak. Skončí to tím, že všichni zkamení. Bitva tak končí nerozhodně, vysvětlil Petr Kaisrlík z Corporalu.

To, co se tehdy skutečně stalo, dnes historici s určitostí říci nedokážou. Obyvatelé Bernau však mají jasno a na dávné události jsou dodnes pyšní. Bylo to slavné vítězství. Bernauané město díky pivu uchránili před zničením a husité se přes hradby ani nedostali, řekl návštěvník Daniel Scheuer, který si slavnosti jako každý rok nenechal ujít.

To, jak místní pivo, které bylo tehdy chváleno jako nejlepší z celé braniborské marky, zlomilo bojovnost husitů, se ve městě stalo legendou. Husité chtěli město obsadit a Bernauané hodili přes hradby pivo, které husité našli a opili se jím, takže pak nemohli bojovat. A tak, jak se zde říká, se Bernau dokázalo zachránit. Zda to tak ale opravdu bylo, to nevím, řekla Biemannová.

Tam, kde chybí historické prameny, vzniká podle šéfky muzea v Bernau Franzisky Radomové prostor pro legendy. Jednou je to horké pivovarské mláto, které obránci lili z hradeb, jindy jsou to zase omamné látky v pivu, které husity vyřadily z boje. Historicky to není doložené, i když se to báječně vypráví. Skutečné události z dubna 1432 zůstávají v šeru historie. Faktem je, že město nebylo dobyto a že uniklo zkáze, vysvětlila.

Podle Slavíka existuje i husitská verze příběhu. Ta tvrdí, že obyvatelé Bernau se báli, tak dali honem husitům nějaké výkupné, nějaké výpalné, řekl. Každý si tu historii kloní ke své straně, poznamenal. Nynější slavnosti už ale podle něj nejsou vůbec připomínkou kruté doby. Už je to spíše festival, řekl.

Původní děkovná procesí, které Bernau po své záchraně před husity pořádalo, se postupně změnila v lidovou veselici ve středověkém duchu. V polovině 19. století získaly oslavy široký ohlas a v roce 1882 jim ke 450. výročí bojů o město vzdal čest tehdejší korunní princ a pozdější německý císař Friedrich III. Přečkaly i složité 20. století, kdy si je nejprve přivlastnili nacisté a následně je zrušili komunisté. Od znovuobnovení v 90. letech se letos konají po jedenatřicáté.

Slavnosti jsou úspěšné, neboť každoročně do města přilákají tisíce návštěvníků. Jak poznamenal Slavík, Němci do festivalu investují peníze, pořádají průvody, vystupují zde kapely, ochotnická divadla, šermíři, jsou zde kroužky pro děti, které mohou střílet z luků a kuší. Ve městě jsou také pouťové atrakce. Je to velký festival pro několik tisíc lidí. Je to pěkné a stojí to za to. Kdo může, ať sem jede, dodal český šermíř.