Do USA chlapce doprovodila jeho teta Maha abú Kuvaíková, s níž strávil několik dní v domě spravovaném zdravotnickou charitativní organizací z New Yorku. Pro dvojici to bylo v moři neklidu malé požehnání, po němž čelí nejisté budoucnosti. Žal a zoufalství těch, kdo zůstali uvěznění v Pásmu Gazy, přitom nikdy nezůstávaly daleko.

Abú Kuvaíková je ráda, že mohla takto pomoci svému synovci, kterého teď bere jako své čtvrté dítě. Vydat se s ním na cestu však znamenalo nechat svého manžela a tři náctileté děti v rozsáhlém táboře v Rafáhu na jihu Pásma Gazy. Údery Izraele pokračují i v této oblasti, kam předtím doporučil lidem odejít, a abú Kuvaíková ví, že svou rodinu už možná nikdy neuvidí.

Umar byl podle ní společenské dítě a je chytrý jako jeho otec, který byl inženýrem. Teď je často zamlklý a snadno se rozpláče. Když se jej na něco zeptáte, zakryje si uši pravou rukou a pahýlem na levé ruce a vyhlásí: Nechci se bavit.

Školka byla fajn, přizná po čase. Do školky začal Umar chodit jen několik týdnů před válkou, teď už tam ale nechce, protože se bojí být bez tety. Cesta do New Yorku mu však možná vnukla nový sen. Až vyrostu, chci být pilot, abych mohl lidi brát na různá místa, řekl.

Umar byl prvním palestinským dítětem z Pásma Gazy, kterému pomohla organizace Global Medical Relief Fund. Zakladatelka této charity Elissa Montantiová už čtvrt století zajišťuje bezplatnou pomoc stovkám dětí, které přišly o končetiny ve válkách či jiných tragických událostech. Když vyrostou a původní umělé končetiny už jim nevyhovují, vrací se do USA pro nové, přičemž péči zajišťuje převážně nemocnice Shriners Children’s Hospital ve Filadelfii.

Moje ruka je dobrá, řekl s úsměvem Umar, když minulý týden dostal svou umělou končetinu. V uvedené nemocnici mu lékaři také ošetřovali popáleniny na noze metodou, při níž se využívá nepoškozená kůže z jiné části těla.

Na začátku války v Pásmu Gazy chlapec a jeho teta těsně unikli smrti. Dvě rodiny uprchly ze svých bytů ve městě Gaza krátce předtím, než izraelský úder budovy srovnal se zemí. Umarova rodina následně našla útočiště u jiných příbuzných.

Šestého prosince zasáhly dva izraelské údery příbytek Umarových prarodičů v uprchlickém táboře Nusajrát. Kromě popálenin chlapec utrpěl zranění v obličeji a přišel o levé předloktí. Jeho rodiče a jeho šestiletá sestra přišli o život, stejně jako dvě tety a další rodinný příslušník. Umar zůstal uvězněný v troskách, podařilo se jej však zachránit.

Náš pohled byl takový, že cokoli pro něj bude lepší než zůstat v Gaze, řekl Adib Chouiki, který vede americkou charitu Rahma Worldwide a dozvěděl se o Umarově příběhu od spolupracovníků v Gaze.

Chouiki kontaktoval lidi v palestinské, egyptské i izraelské vládě ve snaze dostat chlapce a jeho tetu z válkou sužovaného území. Vyřídil jim nové pasy a také povolení od Izraelců k cestě do Egypta. Obě země cesty z Gazy přísně omezují a podle Světové zdravotnické organizace dosud mohlo za lékařskou péčí vycestovat méně než 2300 lidí.

Umara a abú Kuvaíkovou dovezla na hranici sanitka, pak je převzali egyptští zdravotníci, kteří je převezli přes poušť na Sinaji. V egyptské vojenské nemocnici dvojice čekala týdny, než jim v lednu americké úřady povolily vstup do USA.

Den poté, co Umar dostal ve Filadelfii umělou ruku, zamířil s tetou zpátky do Egypta v doprovodu jednoho vzdáleného příbuzného. U toho oba pobývají, zatímco zvažují dlouhodobější plány. Jejich budoucnost je nejistá a je možné, že uváznou v exilu.

Skoro nespím, řekla Umarova teta. Myslím na Umara a myslím na svoje děti a na podmínky, v jakých žijí tam ve stanech, dodala.