Předměty denní potřeby pocházejí ze zubrnických muzejních sbírek. Kritériem výběru byly stopy po opravách, které prodlužovaly život věcí. Místy se jedná o opravdu nápadité a pečlivé způsoby oprav, ale expozice ukáže i různé stupně zručnosti, kdy funkce předchází formu, uvedl Konopka.

Výstava vznikala ve spolupráci s Muzeem města Ústí nad Labem, autorem konceptu instalace je Robert Vlasák z Fakulty umění a designu Univerzity J. E. Purkyně. Impulsem k výstavě byla společná akvizice ústeckého muzea a skanzenu na půdě domu v Děčíně. Tam jsme mimo jiné objevili i starou plechovou záplatovanou sedací vanu. Způsob a četnost oprav nás zaujal a bezděky byla vyslovena myšlenka uspořádání výstavy na téma opravovaných předmětů, uvedl historik ústeckého muzea Martin Krsek.

Poškození se stává součástí příběhu předmětů. Může být dokladem zručnosti lidí, kteří věci vlastnili nebo opravili, mnohé vypoví o době nebo sociálních poměrech majitelů, o důležitosti postavení nebo potřeby toho kterého předmětu v koloběhu domácnosti či hospodářství, často bez ohledu na jeho vizuální stav, uvedl Krsek.

Výstavu doprovází poetické vzpomínkové texty původních německých obyvatel z regionu. Přibližují pro nás už čím dál hůře představitelný svět starých časů, který prostřednictvím předmětů a jejich tušených příběhů ožívá a snad povede i k zamyšlení se nad současnou spotřební a globalizovanou dobou, uvedl Konopka. Opravy jsou často na první pohled nezřetelné. Autoři výstavy se rozhodli na ně nijak neupozorňovat, aby si je mohli návštěvníci objevit sami.

Mezi předměty je vedle vaničky sbírka mlýnků, opravné ruční nářadí, džbán, hrnce, kolečko, záplatované pytle nebo povlečení Zvláštní pozornost je věnována textilu. Pojetí instalace této části bylo inspirováno ve světě umění. Zarámované textilie připomínající abstraktní obrazy nebo grafické tisky jsou doplněny obrazy umělce Jiřího Bartůňka, který místo malířského plátna užil přešívané textilie své tchýně pocházející z Volyně, která přešívala v dobách nouze oblečení pro rodinu.