Klostermann je jedním z nejčtenějších autorů 19. století. To nám dokazují výpůjčky z knihoven a reedice knih. Je asi oblíbenější než třeba (Alois) Jirásek, který je vnucován jako povinná četba, domnívá se literární historička z Jihočeské univerzity Veronika Faktorová. Klostermannovu popularitu lze podle ní přirovnat k Julesu Verneovi nebo Karlu Mayovi, kteří byli nejen Klostermannovými současníky, ale jejich díla kdysi vycházela i u stejného nakladatele a byla inzerována jako stejný literární žánr. Klostermann byl totiž ve své době považován za autora dobrodružné prózy pro masovou čtenářskou obec. Bylo to dobrodružné čtení a je možné si představit, že něco podobného mohl napsat třeba Jack London, uvedl lingvista z Jihočeské univerzity Michal Hořejší.
Klostermann zobrazuje západní část Šumavy jako těžko prostupný les, drtivé a nehostinné místo, kde se v odlehlých osadách a samotách potkávají a střetávají postavy různých sociálních vrstev, od pytláků až po aristokracii. Vyprávění ženou dopředu milostné vztahy, jež se často překotně a překvapivě proměňují, a to souběžně s živelními pohromami, jako jsou vichřice, polomy nebo vánice. Klostermann dovedně spojil žánr realistické vesnické prózy s romantizující dobrodružnou povídkou, popsal David Franta z Pedagogické fakulty Západočeské univerzity.
Ačkoliv byl Klostermann německé národnosti, stal se z něj český spisovatel. Podle Hořejšího dodnes prokazuje pevnou historickou vazbu Čechů k Šumavě. Z analýzy mediálních textů od roku 1991 do roku 2010 také vyplývá, že Klostermann je citován velice často jako určitá autorita, která zaštiťuje nějaký typ argumentace k minulosti Šumavy, poznamenal Hořejší. V díle po první světové válce, kdy popisoval i kůrovcovou gradaci na Šumavě, se navíc stal autorem dokumentu staré Šumavy. Lidé se k té době dodnes vztahují prizmatem jeho textů a srovnávají, jak co bylo za Klostermanna a jak je to nyní, uvedl Hořejší.
Současné čtenáře může Klostermann upoutat i svým nadčasovým porozuměním ekologickým problémům, míní Franta. Nadčasové je také jeho tolerantní národní cítění - zprvu psal německy, ale brzy se cítil být Čechem. Ale přál oběma etnikům, a tak je Klostermannova Šumava prostorem, kde se lidé existenčně neprosazují díky národnostní identitě, nýbrž díky charakterovým vlastnostem, vysvětlil Franta. Klostermannovo dílo podle něj prověřila čtenářská obliba trvající od konce 19. století po současnost.
Veřejnost měla Klostermanna a jeho šumavské kořeníčko, jak jeho příběhům čtenáři říkali, ráda, a to nejen v prostoru Šumavy, ale v jiných částech země. K literárním kritikům, kteří ho označovali za autora senzačních románů až krváků, si musel cestu proklestit, řekla Faktorová. Bylo mu vytýkáno, že jeho popisy krajiny jsou příliš turistické, že popisuje šumavské horaly způsobem podobným tomu, jako by seznamoval s životním stylem Eskymáků a podobně. Tyto výtky ale jeho dílo ustálo a nejspíše jej čtou i současní studenti, ale určitě ne masově, uvedl Franta.
Podle Faktorové i dnes studenti zjišťují, že je pro ně Klostermann poutavý autor. Že ho pořád mohou číst z aktuální perspektivy. Určitě tam rezonuje zobrazení Šumavy jako pustiny a divočiny, je tam aspekt dobrodružnosti, dramatičnosti, a to studenty láká, řekla. Připomněla, že Klostermann navíc žije nejen na stránkách knih, ale i v prostoru Šumavy. Jeho jménem jsou označeny turistické trasy, rozhledny, turistické chaty a taky pivo. Když se podíváte na turistické cedule, často je tam Klostermann citován. Jako kdyby se ten návštěvník měl na Šumavu dívat z pohledu jeho textů, přečíst si, co říká Klostermann jako nějaká autorita, a pak teprve si prožít ten prostor sám, dodala.
