Tvůrci filmu měli přístup k osobnímu archivu Riefenstahlové, který obsahuje velký počet písemností a také různých nahrávek. Velká část materiálů pochází z poválečného období a tvůrci tvrdí, že nalezli dopisy a nahrávky, ve kterých Riefenstahlová vyjadřuje zklamaní nad zničením nacistického režimu a přesvědčení, že nacistické ideály v Německu znovu zakoření, píše server deníku The Guardian.

Podle režiséra Andrese Veiela nebyla Riefenstahlová jen oportunistickou umělkyní, která využívala výhod režimu. Byla hluboce ponořená do (nacistické) ideologie, a to nejen v estetické rovině skrze oslavu síly a hrdinství a odmítáním slabosti, nemoci a takzvaného cizího prvku, uvedl Veiel, podle kterého měla režisérka skutečné antisemitské přesvědčení.

Riefenstahlová natočila několik nacistických propagandistických filmů, například Triumf vůle či Přehlídka národů, po válce však tvrdila, že o zločinech nacismu, včetně holokaustu, nevěděla. To zopakovala například v jedné televizní debatě v roce 1976, za což se jí dostalo od diváků mnoha chápavých reakcí.