Dvěma Oscary oceněný Hopkins a Flynn, známý například ze snímku Vykopávky (2021), budou oba hrát Wintona v různých fázích života. Bonhamová Carterová ztvárnila Wintonovu matku, která společně s ním sháněla nové domovy pro děti odvezené z nacisty ovládaných českých zemí. Scénář k One Life napsali Lucinda Coxonová a Nick Drake, film nicméně vychází z knihy Wintonovy dcery Barbary Není-li to nemožné: Život sira Nicholase Wintona (2014).

Winton pracoval společně s britskými a kanadskými kolegy jako dobrovolník v židovské komunitě v Praze už koncem roku 1938, do Británie se vrátil v lednu 1939. Významným impulzem pro zorganizování převozu československých dětí byl v listopadu 1938 protižidovský pogrom známý v Německu jako Křišťálová noc a následné rozhodnutí britské Dolní sněmovny začít přijímat dětské uprchlíky za podmínky, že budou mít u koho zůstat.

První transport převážně židovských dětí z Prahy do Londýna zorganizoval Winton 14. března 1939, a to letecky. Společně s dalšími výpravami po železnici se Wintonovi a dalším dobrovolníkům podařilo z Československa a následně z nacisty okupovaného Protektorátu Čechy a Morava odvézt 669 dětí a nalézt jim domov v Británii. Mnoho z rodičů těchto dětí za války zahynulo v koncentračním táboře Osvětim, připomíná deník Haarec.

Wintonovi se za jeho činy dostalo ocenění až mnoho let po válce, jelikož sám o nich veřejně nemluvil. Až v roce 1988 našla jeho žena Grete na půdě zápisník, seznamy dětí i fotografie, které tehdejší události dokumentovaly. Wintona krátce nato pozvala do živého vysílání pořadu That's Life (To je život) stanice BBC. Producenti už téměř 80letého Wintona překvapili tím, že kolem něj v hledišti posadili dospělé děti z jeho předválečných transportů.

V roce 2002 jej britská královna Alžběta II. pasovala na rytíře a Winton obdržel titul sira, dostal také děkovný dopis od bývalého izraelského prezidenta Ezera Weizmana a je čestným občanem Prahy. Winton zemřel ve věku 106 let v roce 2015.