Je vždy hezké, když si na vás někdo vzpomene a ocení vás za to, že jste v kraji něco udělali. Nedávno se mi dostalo té cti v mé rodné Třebíči, kde jsem se stal čestným občanem, a také v Praze 5, kde žiju přes dvacet let. Teď Cena Jihomoravského kraje, trojlístek byl završen, řekl.
Donutilovy herecké začátky jsou spjaty s Brnem. Už při studiích na Janáčkově akademii múzických umění hrál v Divadle Husa na provázku, kde působil od roku 1973 do roku 1990. Bylo to fenomenální období, kdy divadlo mělo obrovský úspěch a pan Donutil byl jednou z hlavních hvězd. Myslím, že obrovská řada rolí, které pak ztvárnil a lidi jej za ně zbožňovali a zbožňují, má začátky tady v Brně, uvedl Grolich.
Po Huse na provázku se stal Donutil členem souboru Činohry Národního divadla v Praze. Navzdory tomu se s jižní Moravou stále cítí být spjatý. Naše rodina se tady od samého začátku pohybovala. Narodil jsem se v Třebíči, od tam jsme šli do Tišnova, z Tišnova do Vyškova, pak do Znojma a nakonec do Brna. Pořád jen Jihomoravský kraj, poznamenal. V Brně žije jeho sestra a řada přátel, které navštěvuje.
Byl jsem zvyklý trávit tady víc času, když jsem hostoval ve dvou představeních mé milované Husy na provázku, která mě všechno naučila. S tím jsem odešel do Prahy, abych jim ukázal, jak se to dělá. Představení ale už nehrajeme, po mnoha úspěšných letech skončila a je mi to trochu líto, ale doba jde dál. Na Provázku je nová generace, která chce jít svou vlastní cestou, a je to tak v pořádku, dodal.
Donutil nyní hostuje v Městských divadlech Pražských. V Divadle ABC hraje dvě představení. Obě jsou velmi úspěšná díky tomu, že se povedla režisérovi Michalu Dočekalovi. První, Smrt obchodního cestujícího, je jedna z deseti nejlépe napsaných divadelních her v dějinách světového divadla. Je to velmi úspěšné a stále vyprodané. Novým hitem je teď Čapkova Bílá nemoc, vysoce současná hra, řekl.
Diváci mohou herce od příštího roku vidět v nově připravovaném mysteriózním seriálu. Natáčení nás všechny hrozně baví, něco takového se u nás dělá málo. Role ale není úplně legrace. Přinesli nám takové měřicí přístroje, kde má rafička začít skákat, pokud by někde mohly být nějaké entity. A že máme raději vyklidit prostor. Jednou to jeden neudělal, a stalo se něco divného, takže od té doby raději vyklízíme prostor. Takže natáčení je zajímavé, místy tajuplné, vtipné, radostné i méně, ale každopádně velmi vzrušující, uvedl Donutil.