Janáček už ve světě dávno není vnímán jako autor jediné opery, slavné Její pastorkyně. Od 60. let minulého století hudební divadla hojně nasazují i další opery, zejména Příhody lišky Bystroušky, většinou už v českém originále, nikoliv v německém překladu Maxe Broda, a také Káťu Kabanovou.
Pro mě je vrchol Věc Makropulos, tam už jsou hudba a slovo spojené v jedno, člověk je vnímá jako celek. Tam došel Janáček jako skladatel asi nejdál. Věc Makropulos se sice ve světě hraje, ale už méně. Může to být dáno i interpretační náročností, uvedl Zahrádka. Obdivuje také Glagolskou mši, kterou pokládá za nejvýznamnější dílo duchovní hudby 20. století. Zdůraznil, že Janáček – narozdíl od mnoha jiných skladatelů – nikdy nekomponoval na objednávku, ale vždy z vnitřní potřeby.
Čím dál častěji se hraje také Janáčkova opera Z mrtvého domu, patrně díky tomu, že je k dispozici kritická edice partitury, očištěná od pozdějších úprav. Dirigenti, kteří Janáčkovy opery studovali, totiž často jeho průkopnický skladatelský rukopis přizpůsobovali dobové představě o instrumentaci, tím ale stírali kompoziční osobitost. Kritické edice, které v současnosti vycházejí, se proto vrací k původnímu duchu Janáčkovy hudby a odstraňují pozdější nánosy.
Průběžně vycházejí také monografie Janáčkových oper, všechny by měly být hotové do roku 2028, kdy uplyne 100 let od skladatelovy smrti. Ačkoliv o Janáčkovi a jeho hudbě už vznikly desítky knih, stále lze podle Zahrádky přijít s něčím novým. Musí se to dělat hodně do hloubky. Když to začnete rozkrývat, často zjistíte, že věci, které se v literatuře desítky let tradují, jsou úplně jinak, uvedl Zahrádka.
Archiv Leoše Janáčka, který je v péči Moravského zemského muzea, se v roce 2017 dostal do mezinárodního registru dokumentového dědictví UNESCO Paměť světa. Je unikátní svou celistvostí. Uchovává rukopisy a dobové opisy Janáčkových kompozic, operních libret, literárních a odborných studií, zápisky nápěvků mluvy, knihovnu a obsáhlou korespondenci čítající téměř 15.000 položek.
Archiv sídlí v budově varhanické školy, kde Janáček působil. V sousedním Janáčkově památníku, zahradním domku, kde skladatel žil v letech 1910 až 1928, návštěvníci najdou jeho pracovnu s klavírem i moderně pojatou, ale komorní expozici. Dlouho se mluví o vybudování plnohodnotného Janáčkova muzea, zatím nevzniklo. Město mu to dluží, míní Zahrádka s poukazem na mezinárodní věhlas Janáčka, srovnatelný v brněnském kontextu snad jen se slávou vily Tugendhat nebo úctou světové vědecké obce k otci genetiky Johannu Gregoru Mendelovi.
Nadcházející 170. výročí skladatelova narození připomene 3. července celodenní program pro veřejnost před Janáčkovým divadlem. Na podzim se v Brně uskuteční mezinárodní festivalové bienále Janáček Brno, opět s účastí prestižních zahraničních souborů. Zahrádka ale očekává, že mohutnější připomínky mimořádné osobnosti české hudby přijdou v roce 2028 u příležitosti 100. výročí skladatelovy smrti. My se ale samozřejmě o Janáčka staráme pořád, zdůraznil Zahrádka.
Jan Tomandl hj
