Lokomotivu nejprve vyvezli železničáři na nádraží ve Velkém Březně na speciální kolej, k ní přijely jeřáby a valník. Po vypnutí trakčního vedení jeřábníci stroj zdvihli a přestěhovali na podvalník. Do depozitáře jela souprava přes centrum města, protože se čtyřmetrovou výškou by se nevešla pod viadukt pod Větruší.

Byla to ojedinělá podívaná, zvláště při cestě lokomotivy po Mariánském mostě. Nejnáročnější bylo usazení lokomotivy do haly. Protože se tam nevešla s podvalníkem, museli jsme ji sundat. Jeden jeřáb vjel dovnitř, zapřáhnul lokomotivu a táhnul na kolech dovnitř. Pak ji dva jeřáby zvedly a usadily do depozitáře tak, aby zabírala co nejméně místa, uvedl Krsek. K samotnému depozitáři musela souprava couvat, muzejníci při tom klestili cestu zarostlou ze stran křovím. Po třech hodinách mohli účastníci transportu konstatovat, že vše proběhlo hladce.

Lokomotiva, jejíž stav poznamenala desetiletí strávená pod širým nebem, teď získala suché místo v depozitáři hned vedle vodíkových kompresorů ze ztužovny Schichtových závodů z roku 1911. Je to další ze zásadních exponátů pro připravovanou průmyslovou expozici věnovanou evropsky významné firmě Schicht, uvedl ředitel muzea Václav Houfek. Není to obyčejná parní lokomotiva. Říká se jí bezohňová anebo akumulační a byla určená do výbušných a potravinářských podniků, protože na rozdíl od těch běžných nevypouští nebezpečné jiskry ani špinavý kouř. Tankuje páru jako auta benzín, uvedl Krsek.

Původně stroj německá strojírenská firma Orenstein a Koppel vyrobila pro srbské ministerstvo války a sloužila ve státní muniční továrně. Za druhé světové války se dostala do Ústí nad Labem, do Schichtových závodů, které prosluly výrobou mýdla s jelenem, tuku Ceres nebo kosmetiky Elida. Zatím nevíme, zda to byla německá válečná kořist, anebo její převoz do Ústí souvisel s faktem, že Schicht měl i v Srbsku svou továrnu, řekl historik. V Ústí sloužila do roku 1986, kdy byla poškozena při nehodě a skončila odstavená na slepé koleji v areálu podniku. Odsud ji v roce 1993 těsně před sešrotováním zachránil spolek Zubrnická museální železnice a převezl ji do svého depa historických vozů ve Velkém Březně. Nikdy nezapadala do našeho zaměření na provoz zubrnické lokálky, ale nechtěli jsme tehdy dopustit její zánik. Ve sbírce ústeckého muzea bude mít rozhodně větší smysl, uvedl Karel Kobík, člen výkonného výboru spolku. Muzeum odkoupilo stroj za 60.000 korun, za cenu šrotu.

Bezohňové parní lokomotivy provozovala Setuza jako poslední podnik v Čechách až do roku 2014. O provoz se staraly dva stroje vyrobené roku 1988 v NDR, což byly nejmladší parní lokomotivy v zemi. Následně obě zmizely z Ústí a skončily ve sbírce Klubu přátel kolejových vozidel Brno.