Sbírka se tvořila deset let. Vznikala od malých kousků a nahodile, ale pak jsme si uvědomili, že do toho můžeme zapojit celou komunitu starožitníků od Plzně až po Opavu. A naštěstí jsme trefili dobu, kdy bylo toto staré české sklo k mání a ještě za příjemnou cenu, řekl ČTK Kysilka. Dodal, že v současnosti sbírka čítá přibližně 1300 exponátů.

V minulosti tady vznikaly unikátní věci včetně třeba uranového skla, které ve tmě září. Počin pana Kysilky je ještě umocněný tím, že dokázal shromáždit přes tisíc kusů milovského skla. A jednalo se o exponáty, které mířily do celého světa jako například do Ameriky a Asie. On sklo postupně skupoval a vrátil jej zase zpátky na místo, kde vzniklo, řekl ČTK ředitel destinační společnosti Koruna Vysočiny David Štěpánek.

Milovská huť byla v tehdejším rychmburském panství založená v roce 1835. Po kalamitách v lesích tam bylo hodně dřeva a dost dřevního popela pro výrobu potaše, která usnadňovala tavení sklářských písků. Kolem huti vznikla osada, do huťské školy chodilo až 90 dětí, i z okolních vsí, byly tam dvě hospody, dva řezníci či pekař.

V huti se vyrábělo užitkové sklo a také luxusní sklo, které se vozilo i do západní a jižní Evropy, Ameriky a asijských zemí. Dělalo se tam barevné sklo, například žlutozelené sklo barvené uranem dováženým z jáchymovských dolů a mléčné sklo zabarvené pomocí rozemletých kostí nebo parohů. Milovské výrobky byly oceněné na světové výstavě ve Vídni v roce 1873. Podnik pak ale nedokázal konkurovat severočeským sklárnám, které měly výhodu železnice a uhlí. Milovské sklárny byly zavřené v roce 1886, huť a další budovy byly většinou zbourány.

Podle Štěpánka nově otevřená expozice může přilákat do regionu nové turisty. Je to další kamének mozaiky, kterou dokážeme spojit. Sklářská tradice je zde stále zachována. Navíc máme připravený program po stopách sklářů, který provádí zájemce po místech spjatých s tímto oborem, uvedl Štěpánek.