Po skončení tavby nás bude zajímat samotná pec. Jaký vliv na ni měl žár uvnitř, jaké v ní zůstávají usazeniny. Budeme pak mít srovnávací materiál k fragmentům, které na Pohansku i jinde nacházíme, uvedl Dresler.

Stavba pece začala ve středu a zabrala několik hodin. Archeologové použili jíl a hlínu přímo z místa, podobu ale měla pec spíš středověkou než velkomoravskou. Pece, které známe z období Velké Moravy, pocházejí například z Moravského krasu nebo Úničovska na severu Olomouce. Byly zabudované do svahu a využívaly terénu, což tady na Pohansku není možné, uvedl Dresler.

Asi 80 centimetrů vysokou a necelého půl metru širokou pec archeologové nahřívali už od rána, v poledne do pece přidali železnou rudu. I když původně předpokládali, že tavba bude končit až okolo 18:00, ukončili ji dřív.

Tím, že jsme pracovali nevyzkoušeným způsobem, tavba nepostupovala tak, jak měla, struska neodtékala. Sice jsme nějaké železo vytavili, ale aby bylo dále zpracovatelné, bude potřeba jej tavit znovu. Účel ale experiment splnil. Nešlo nám tolik o výsledek tavení, ale o následky, které zanechá na peci, poznamenal vedoucí výzkumu.

O dalším osudu pece se bude rozhodovat v dalších dnech. Vzhledem k tomu, že je umístěna na nosítkách, je možné ji bez poškození přenést. Další tavbu zatím archeologové v nejbližší době neplánují.

Pohansko patřilo společně s hradištěm Valy v Mikulčicích u Hodonína, Starým Městem u Uherského Hradiště a hradištěm svatého Hyppolita ve Znojmě k nejvýznamnějším centrům Velké Moravy.