Meteor zazářil ve čtvrtek krátce před 21:30 na dráze mířící severozápadním směrem. Tou dobou bylo téměř na celém našem území jasno, stejně jako nad velkou částí střední Evropy, a tak tento mimořádně jasný bolid viděl velký počet náhodných svědků, z nichž někteří nám svá pozorování popsali a také poslali, uvedl Suchan. Za hlášení od lidí poděkoval.

Záznamy pořízené Evropskou bolidovou sítí umožnily popsat předsrážkovou dráhu meteoroidu ve Sluneční soustavě, jeho základní fyzikální parametry a také oblast, kam s velkou pravděpodobností dopadly jeho zbytky. Kromě záznamů v přímém světle se nám podařilo získat i podrobné spektrální záznamy, což je důležité především pro určení složení tohoto meziplanetárního tělesa, uvedli odborníci z Astronomického ústavu.

Meteoroid o hmotnosti přibližně 55 kilogramů po vstupu do zemské atmosféry začal svítit ve výšce zhruba 96 kilometrů. V té době podle vědců letěl rychlostí 17,4 kilometru za sekundu, tedy z hlediska srážkových rychlostí těchto těles se Zemí relativně pomalu. Na maximum se bolid rozjasnil ve výšce zhruba 40 kilometrů, pohasl o 17 kilometrů níže poblíž městečka Haag v Dolním Rakousku. To už se rozpadal na úlomky.

Během průletu atmosférou se sice velká většina původní hmoty tohoto meteoroidu o průměru kolem 30 centimetrů spotřebovala, avšak relativně velký počet malých úlomků tento průlet přečkal a doletěl až na zem, uvedli astronomové. Největší meteorit by podle nich mohl být velký asi pět centimetrů a vážit kolem čtvrt kilogramu. Naši lidi už jsou v terénu a po meteoritech pátrají, podotkl Suchan.

Na dráze kolem Slunce se meteoroid v přísluní dostával mezi dráhu Země a Venuše a v odsluní byl nejdále za dráhou Marsu v centrální části hlavního pásu asteroidů. Jeden oběh kolem Slunce mu trval 2,5 roku. Tento charakter dráhy v kombinaci s fyzikálními vlastnostmi meteoroidu, které jsme zjistili z jeho průletu atmosférou, znamená, že se s největší pravděpodobností jednalo původem o malý úlomek asteroidu pocházejícího z hlavního pásu planetek, doplnili vědci.