Na ÚS se obrátily dvě ženy. Jedna je porodní asistentka, která se od roku 2015 domáhá rozšíření oprávnění k poskytování zdravotních služeb tak, aby mohla vést porody v domácnostech matek. Druhá je žena, která má o službu zájem.

Úřady dospěly k závěru, že žádost je nepřípustná, protože podle zákona o zdravotních službách porodní asistentka není oprávněna vést porody doma u klientek. Ženy pak neuspěly ani u Krajského soudu v Praze, ani u Nejvyššího správního soudu, který sice uznal, že jde o kontroverzní otázku, ale vyzval spíše k debatě na akademické, profesní, politické a parlamentní půdě.

V ústavní stížnosti porodní asistentka uvádí, že napadená rozhodnutí porušují její právo na svobodné podnikání. Obě ženy pak namítají porušení práv na ochranu zdraví a na ochranu soukromého a rodinného života. Argumentují také právem rodiček na svobodnou volbu místa a způsobu porodu.

Plánované domácí porody jsou v některých evropských zemích poměrně běžné, v Česku ale představují ožehavé téma. Část matek si je přeje jako alternativu k porodnicím, větší část lékařské obce je odmítá jako hazard. V Česku může asistentka provázet ženu při přípravě na porod, může mít smlouvu s nemocnicí a vést porod v porodnici s lékařem v dosahu. Nemocnic, které dávají porodním asistentkám větší autonomii, postupně přibývá.