Zahrada poukazovala na nesprávnou aplikaci autorského zákona. Justice podle ní chybně posoudila projektovou dokumentaci jako autorské dílo. Stížnost kritizovala také procesní vady, nesprávnou kvalifikaci nároku a zmiňovala možnost promlčení.

Napadenými rozhodnutími nebyla porušena základní práva stěžovatelky, konstatoval soud.

Zahrada, která je příspěvkovou organizací města, uzavřela s Deylem smlouvu v roce 1996. O tři roky později, ještě před dokončením díla, od kontraktu odstoupila. Skleník vyšel na 200 milionů korun, oproti původním odhadům se prodražil téměř desetinásobně. Podle architekta se to stalo i kvůli změnám, které zahrada v projektu nechala provést poté, co s ním ukončila spolupráci. Deyl tvrdil, že provedené změny měl možnost vidět až jako platící návštěvník, s řadou z nich nesouhlasil.

O tom, že nastal zásah do autorského díla, rozhodly soudy už před několika lety. Přiznaná suma se ale měnila, stejně jako právní hodnocení případu a náhled na povahu Deylova nároku. Architekt původně žádal přes 1,5 milionu korun. Vrchní soud v Praze částku po mnoha zvratech stanovil zhruba na 268.000 korun.

Skleník Fata Morgana byl v minulosti příčinou dalších soudních sporů. Zahrada po architektovi požadovala vrátit 2,5 milionu korun, které mu vyplatila jako zálohu na projektovou dokumentaci. Justice nakonec dospěla k závěru, že suma Deylovi náleží za práci vykonanou před ukončením smlouvy a jako náhrada vynaložených nákladů.

V jiném sporu se Deyl domáhal zaplacení víceprací. Spor skončil počátkem roku 2015 smírem, podle nějž měl architekt dostat přes 1,1 milionu korun.