Návrh souvisí s případem muže, u kterého se v roce 2022, dva týdny po třetí dávce očkování proti koronaviru, rozvinula myokarditida, tedy zánět srdečního svalu. Léčili jej opakovaně v Nemocnici Hořovice a také v pražské Nemocnici Na Homolce. Před očkováním proti covidu-19 muž neměl žádné dlouhodobé problémy.

V žalobě se domáhal bezmála osmi milionů korun, šlo hlavně o náhradu za ztížení společenského uplatnění, dále o bolestné a náhradu ztráty na výdělku. Obvodní soud pro Prahu 2 žalobu zamítl. Poukázal na to, že podle lékařských zpráv muž odcházel do domácí péče v celkově dobrém stavu, není tedy naplněna podmínka zvláště závažných zdravotních dopadů, mezi které se řadí třeba dlouhodobé ohrožení života, těžká invalidita nebo komatózní stavy.

Muž neuspěl ani s odvoláním k Městskému soudu v Praze. Poté podal dovolání k Nejvyššímu soudu, který řízení přerušil a obrátil se na ÚS. O dovolání nelze prozatím rozhodnout, neboť příslušná právní úprava je v takovém rozporu s ústavním pořádkem ČR, že jej nelze překlenout právním výkladem, napsali soudci Nejvyššího soudu.

Navrhli konkrétně zrušit část takzvaného lex covid, tedy zákona o distribuci léčivých přípravků obsahujících očkovací látku pro očkování proti onemocnění covid-19, a také část zákona o náhradě újmy způsobené povinným očkováním. Poukázali jednak na rozpor mezi oběma normami, dále na výkladové nejasnosti, gramaticky chybnou a nelogickou formulaci, a také na přísnost právní úpravy.

Podle Nejvyššího soudu měl ÚS zrušit v obou zákonech slova zvlášť závažné. Soudy by pak mohly v každé konkrétní věci posoudit zdravotní následek očkování a stanovit spravedlivou náhradu. Už nyní je zřejmé, že ÚS návrhu nevyhověl, důvody zveřejní později v písemném odůvodnění. Poté se Nejvyšší soud k případu vrátí a rozhodne o mužově dovolání.