Někdejší generální tajemník Ústředního výboru KSČ, náměstek předsedy vlády a osobní přítel prezidenta Klementa Gottwalda Slánský si vyslechl trest smrti v politickém procesu s údajným protistátním spikleneckým centrem. Rozsudek byl vykonán v prosinci 1952 několik dní po jeho vyhlášení. Po 11 letech byl verdikt zrušen.

Z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že přinejmenším od 1. března do 30. dubna 1952 byla Josefa Slánská zbavena osobní svobody ve vazební věznici Praha-Ruzyně v souvislosti s procesem s jejím manželem, který byl typickým komunistickým monstrprocesem, uvedl předseda senátu pražského městského soudu Michal Roubíček.

S časovým vymezením toho, kdy přesně Slánská pobývala v ruzyňské věznici, měl soud problém. Její vazební spis se v archivech nezachoval, takže jediným přímým zdrojem byly její vzpomínky v knize Zpráva o mém muži. Tam vymezovala dobu svého uvěznění na leden až duben, respektive květen 1952.

U Rudolfa Slánského mladšího byla situace jasnější - stát ho podle archivních záznamů zbavil osobní svobody 31. ledna 1972 a provedl u něj domovní prohlídku, a to v souvislosti s údajnou blíže nespecifikovanou protistátní činností. Nevznesl proti němu žádné obvinění a propustil ho 2. února 1972.

Pražský městský soud bude v odděleném řízení řešit také internaci Slánského rodiny. Josefu, sedmnáctiletého Rudolfa a tříletou Martu držela po zatčení Slánského Státní bezpečnost v objektu Veselíkov a později je odeslala na Bruntálsko, kde Josefa se synem pracovali v továrně. Do Prahy se rodina směla vrátit až po několika letech a i nadále byla pod dozorem StB. Slánského manželka zemřela v roce 1995, její syn - disident a signatář Charty 77 - v roce 2006.