Tehdy třináctiletý chlapec si loni v lednu přinesl do školy střelnou zbraň, nůž a sekeru. Pistolí ohrožoval spolužáky a pokusil se vystřelit na učitelku, ze zbraně však nevyšla rána a učitelka žáka odzbrojila.

Chlapec byl nejprve umístěn v diagnostickém ústavu. O ústavní výchově v dětském domově rozhodl loni v červenci Okresní soud v Českých Budějovicích. Rozhodnutí civilního soudu založené na paragrafu občanského zákoníku se týkalo období před pravomocným verdiktem trestního soudu o ochranné výchově nařízené podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže.

Okresní soud uvedl, že se chlapec dopustil extrémně závažného jednání, a to pokusu o masovou vraždu. Podle vlastních slov měl v úmyslu zavraždit spolužáky. Soud poukázal i na to, že chlapci schází sebereflexe a lítost projevuje jen nad sebou samým. Odborníci z diagnostického ústavu zmínili, že chlapec, který je jinak uzavřený a tichý, se usmívá a hovoří v dlouhých větách, když se zmiňují zbraně či násilí.

Kritický náhled podle okresního soudu chybí i rodičům a prarodičům z matčiny strany. Matka prý odmítá vidět, že syn tíhne k nacismu, přestože to sám uvedl. Touhu po knize Mein Kampf vysvětlovala tím, že syn má rád Německo a němčinu. Dědeček se zase odmítal zbavit střelných zbraní, z nichž jednu chlapec odcizil a přinesl do školy. Prý vnukovi věří, že už se nic podobného nebude opakovat. Od rodiny tak podle okresního soudu nelze očekávat adekvátní výchovné působení.

Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudek potvrdil. Doplnil dokazování o znalecký posudek z oboru psychiatrie a psychologie. Pobyt nezletilého na svobodě považují znalci pro společnost za vysoce nebezpečný, možnosti jeho resocializace za významně omezené. Chlapec prý například uváděl, že střelci na školách jsou jeho vzorem. Je přesvědčen o vlastní nadřazenosti a život ostatních nevnímá jako hodnotu.

Ústavní soudci stížnost odmítli jako zjevně neopodstatněnou. Poukázali však i na to, že českobudějovický soud použil pro rozhodnutí o ústavní výchově paragraf, který má jiný primární účel. Týká se případů, kdy rodiče ohrožují řádný vývoj dítěte tím, že ho zanedbávají, anebo výchovu nemohou z vážných důvodů zabezpečit. Jde tedy o institut, kterým stát plní svůj závazek k ochraně dítěte a pomáhá mu překlenout krizová období.

Případ nezletilého stěžovatele tedy není zcela typickou situací, na kterou citované ustanovení pamatuje. Případ nezletilého však není typický v žádném slova smyslu, stojí v usnesení soudce zpravodaje Jana Wintra. Soudy podle usnesení paragraf správně vyložily i aplikovaly na rudolfovský případ. Rozhodnutí také řádně odůvodnily.