Oživení aktivit centra avizovala Pánek Jurková v polovině června při každoroční poradě ředitelek a ředitelů Českých center v Praze. Činnost Českého centra v Moskvě je přerušená kvůli ruské invazi na Ukrajinu. K virtuální spolupráci by se měly využívat v Rusku relevantní on-line platformy a kanály, jako VKontakte, Telegram a další. „Přes tyhle platformy chceme komunikovat s ruským publikem témata, která považujeme za důležitá pro vzájemný kulturní kontakt,” uvedla ředitelka.

V každé zemi je podle ní pod úrovní explicitního politického rozporu úroveň veřejnosti, která z velké části nemusí mít tak vyhraněný politický postoj. „Nechceme obecně nechávat veškerý prostor jenom těm aktivním nebo aktivnějším, kteří ho snadno vyplní svými narativy, které jsou mimo náš dosah,“ podotkla Pánek Jurková.

Témat se podle ní nabízí celá řada. Pro kulturní dialog je zásadní třeba literatura. „Spousta českých knih, i těch současných, je přeložených do ruštiny. Současná, ale i klasická hudba je téma, které bude v Rusku stále rezonovat,” poznamenala. Za další možnost spolupráce označila jazykové kurzy. “O češtinu je v Rusku stále velký zájem. Rádi bychom přenesli naše know-how v jazykových kurzech i do Ruska,” poznamenala. Záměrem je podle ředitelky pracovat s obsahem, který je atraktivní, srozumitelný i pro většinového diváka a v první řadě není polarizační.

Součástí pracovní skupiny je mimo jiné Tomáš Glanc, jenž v letech 2005 až 2007 vedl České centrum v Moskvě. “Je to vynikající rusista, který působí na univerzitě v Curychu a je velmi důležitým vstupem, co se týče znalosti ruské veřejnosti a jejích kulturních senzitivit,” ocenila Pánek Jurková. Skupina se poprvé sešla v srpnu. Ředitelka předpokládá, že pro tvorbu konkrétního obsahu budou osloveni i ruští partneři, například umělci nebo intelektuálové. „Víme z naší zkušenosti z dalších teritorií, že vždycky potřebujete, aby u toho figurovala i druhá strana, aby nebyla jenom pasivním recipientem,“ poznamenala.

Celá linie projektu musí být v souladu s českou zahraniční politikou. A přestože jsou diplomatické vztahy mezi Českem a Ruskem na bodu mrazu, kulturní diplomacie má podle Pánek Jurkové zejména v konfliktních časech obrovský potenciál. „Zatímco v časech všeobecného souladu objevíme už jenom trochu něco dalšího přes veřejnou a kulturní diplomacii, tak v časech konfliktu je to přesně tahle vrstva, na kterou se často ty relace spoléhají,” míní.

“Ve chvíli, kdy není diplomatická výměna, nebo je významně omezená, tak umění a kultura, která nemusí explicitně pojmenovávat některá politická témata nebo politické konflikty, umí udržovat tu linii,” doplnila. Povinností české kulturní a veřejné diplomacie je podle ní aktivně působit v informačním prostoru. Podobná kulturní výměna podle ní vždy byla důležitou pro poznávání vzájemných reakcí daných dvou stran.

“Velmi ráda v tomhle kontextu vzpomínám na 50. léta v sovětsko-americké kulturní relaci, kdy nebyly diplomatické styky zdaleka regulérní, ale přesto se obě strany rozhodly, že si budou dovolovat kulturní výměnu,” uvedla. Podobné projekty podle ní alespoň trochu snižují napětí.