Nestát stranou, jednat altruisticky. Šířit laskavost, lásku a pomáhat druhým, shrnula Wintonův odkaz devětaosmdesátiletá Eva Paddocková. Ještě jí nebyly ani čtyři roky, když se rozloučila s rodiči, usedla s dalšími dětmi do vlaku a odcestovala do Velké Británie. Zdůraznila také odvahu, kterou projevil jak Winton sám, tak rodiče, kteří své děti poslali do neznámé země, aby je ochránili před nacistickou hrozbou.

Každý člověk má odpovědnost a zmůže víc, než si třeba sám myslí, upozornil Wintonův syn. Připomněl, že jeho otec zorganizoval záchranu 669 dětí během pouhých osmi měsíců, kdy zároveň musel pracovat. Představte si, co můžete dokázat vy, uvedl Nicholas Winton junior.

Díky zarputilosti a organizačním schopnostem jeho otce odjelo z Československa do Británie několik vlaků plných dětí židovského původu. Mnohé z nich by se jinak nejspíš zařadily k obětem holokaustu. V Británii se jich ujaly náhradní rodiny. Winton o svých zásluhách desítky let mlčel, teprve v roce 1988 na příběh upozornila média.

Pohled na současný svět není podle Wintonových dětí příliš povzbudivý. Pozorujeme věci, o kterých jsme si mysleli, že už je nikdy neuvidíme, řekl dvaadevadesátiletý Alfred Dubs, člen britské Sněmovny lordů.

Když se Dubs jako dlouholetý labouristický politik zabýval jakoukoliv otázkou související s uprchlíky, ptal se sám sebe, co by na to řekl Winton, případně co by udělal. Současný svět podle něj potřebuje více mezinárodní spolupráce, a to právě třeba v pomoci uprchlíkům. Musí mít naději, zdůraznil Dubs.

Otec by byl zděšen nedostatkem tolerance, uvedl Wintonův syn. Účastníci debaty kritizovali také náboženskou nesnášenlivost, násilí, lhostejnost a neochotu pomáhat. Paddocková, která žije ve Spojených státech, řekla, že má pocit, že tam znovu sleduje scénář let 1938 a 1939. Vypjatou atmosféru ve společnosti zaznamenala i její starší sestra Milena Grenfell-Bainesová, která žije v Británii.

Muzikál Winton je podle pamětníků, kteří jej v sobotu zhlédli, dojemný, ale hlavně důležitý. Hrůzy nacismu a holokaustu může připomínat efektivněji než historické knihy. Učí děti altruismu a odvaze, řekla Paddocková.

Právě díky těmto Wintonovým vlastnostem unikly židovské děti hrůzám holokaustu a dnes mohly v hledišti Městského divadla usednout také desítky jejich potomků a příbuzných. Ačkoliv přímých pamětníků už není mnoho, pomyslná Wintonova rodina se stále rozrůstá.