Na ombudsmana se obrátila poradna pro cizince z Plzně. Měla zkušenosti, že úřady práce přijímají cizince do evidence uchazečů o zaměstnání, ale zdravotní pojišťovny jim péči neproplácejí. Na základě prostudování unijních předpisů jsem zjistil, že cizinci, kteří jsou řádně evidovaní na úřadu práce jako uchazeči o zaměstnání, mají také nárok na veřejné zdravotní pojištění. Plátcem pojistného je v danou chvíli stát. Nemůžeme je obírat o něco, na co mají právo podle platné unijní legislativy, uvedl Křeček.

Pokud chtějí cizinci v České republice žít a pracovat, potřebují takzvanou zaměstnaneckou kartu. Jde o zvláštní druh dlouhodobého pobytu. Když o práci přijdou, stát jim poskytuje ochrannou lhůtu, ve které si mohou najít nové zaměstnání. V tomto období mají právo na podporu v nezaměstnanosti, pokud se zaregistrují na úřadu práce. Umožnila to nedávná změna výkladu ministerstva práce a sociálních věcí.

Ombudsman vyhodnotil, že v době hledání nové práce mají cizinci také nárok na veřejné zdravotní pojištění hrazené státem. Apeloval proto na ministerstvo zdravotnictví, aby zajistilo nápravu a seznámilo zdravotní pojišťovny s tímto výkladem. Zástupci ministerstva mu odpověděli, že garantují rovnost zacházení s lidmi nejen v době, kdy jsou zaměstnaní, ale také v období, kdy jsou evidovaní na úřadu práce.

Mám radost, že jsme uvedli vše na pravou míru. Nyní skutečně zaručujeme rovný přístup cizincům, kteří si hledají práci. V tomto případě s tím souvisí placení pojistného. Ministerstvo zdravotnictví seznámilo s výkladem předpisů také zástupce zdravotních pojišťoven a ti mají povinnost vše respektovat, doplnil ombudsman.

Cizinci, kteří se budou ucházet o zaměstnání v evidenci úřadu práce, mají tedy zdravotní pojištění, které za ně platí stát. Pokud by mezi pojištěncem a pojišťovnou vznikl spor, má pojištěnec právo podat žádost ke zdravotní pojišťovně a domáhat se spravedlnosti ve správním řízení.