Přibližně dvě třetiny ukrajinských škol v současnosti fungují v prezenčním režimu, zhruba pětina ve smíšeném a asi 12 procent distančně. Podle koordinátorky vzdělávacích projektů na Ukrajině z Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) Zdeňky Vágnerové se ministerstvo školství snaží udržet co nejvíce škol otevřených, protože prezenční výuka je výrazně efektivnější než distanční a pomáhá dětem udržet základní sociální návyky. Podmínkou je ale existence dostatečně velkého krytu, kam se mohou žáci a učitelé při poplachu přesunout.

Jedna ředitelka školy mi vyprávěla, že když po třech letech znovu otevřeli školu alespoň ve smíšeném režimu, byli v šoku: ve třídách i na chodbách panovalo úplné ticho. Děti spolu o přestávkách nemluvily, jako by 'zapomněly', jak být spolu. Trvalo téměř dva měsíce, než se to začalo lámat, než se znovu rozběhly rozhovory, hry a běžný školní ruch, pospala Vágnerová.

V praxi to často podle ní znamená výuku na dvě až tři směny a omezenou docházku, zejména u starších žáků, kteří jsou ve škole jen jeden až dva dny v týdnu. Výuku navíc pravidelně přerušují letecké poplachy, během nichž se hodiny ruší nebo přesouvají. Jen menší část škol má kryty, kde je možné pokračovat ve výuce plnohodnotně.

Podle odhadů AMO se ve školním roce 2024/2025 v celostátním měřítku neuskutečnila přibližně každá pátá vyučovací hodina, v Dněpropetrovské oblasti se rušilo až 30 procent měsíční výuky.

Situaci dál zhoršují ruské útoky na energetickou infrastrukturu. Školy sice využívají generátory a záložní zdroje, jejich kapacity ale často nestačí. V některých městech je elektřina dostupná jen několik hodin denně, což komplikuje nejen prezenční, ale i distanční výuku kvůli výpadkům internetu. Problémy s vytápěním už na podzim vedly k uzavírání škol nebo k jejich převedení na distanční režim například v Oděse.

Moje dcera teď nemůže chodit do školy, protože ve školní budově není topení. To je konkrétní dopad energetické krize na děti, tedy ztracené vzdělání, větší stres a pocit nebezpečí i ve třídách, uvedla zástupkyně humanitární organizace Člověk v tísni Alyona Budagovská. Podle ní Rusko systematicky útočí na elektrárny, rozvodny i topné systémy, a to i během silných mrazů, kdy jsou výpadky elektřiny a tepla nejen nepříjemné, ale přímo nebezpečné.

Dopady krize se podle Vágnerové výrazně liší podle regionu. V oblastech blízko fronty jsou výpadky delší a častější, lidé tam mohou být celé dny bez elektřiny, vody a topení. Ve střední a západní části země školy čelí přílivu vnitřně přesídlených rodin a integraci dětí s různými válečnými zkušenostmi. To zvyšuje nároky na pedagogy i školní psychology.

Jedním z nejvážnějších problémů je podle Vágnerové duševní zdraví dětí. Přibývá případů sebepoškozování a sebevražd, řada žáků je traumatizovaná, ztratila motivaci k učení a naději do budoucna. Ve třídách se potkávají děti, které přišly o blízké, mají rodiče na frontě nebo dlouhodobě žily v zahraničí. Učitelé tak musí zvládat nejen výuku, ale i panické ataky dětí. Klíčová je ale i samotná podpora těchto kantorů, kteří čelí pocitům vyhoření a nezřídka odcházejí ze školství, neboť v daných podmínkách je situace již nad jejich síly, uvedla.

Nejde jen o krizi infrastruktury. Je to krize každodenního života - o tom, jestli dítě může chodit do školy, jestli starší člověk zůstane v teple a jestli rodina dokáže v zimě žít důstojně, zatímco válka pokračuje, dodala Budagovská.