Mapovat válečné zločiny je podle Tomak od začátku plnohodnotné invaze v roce 2022 velice složité. Sama začala válečné zločiny dokumentovat v roce 2014, kdy začala anexe Krymu. Poté to podle ní začínalo být obtížnější s tím, jak okupace trvala déle.
Velké riziko podle Tomak představuje kontakt lidí z okupovaných území s osobami z neokupovaných částí Ukrajiny. Určitá možnost získávat informace sice existuje, neboť s některými lidmi lze komunikovat přes zabezpečené kanály, ale je to velmi obtížné a riskantní, řekla Tomak.
Média na územích okupovaných Ruskem jsou pod kontrolou, tato území jsou tak do značné míry odříznutá od běžného informačního toku. Získávat odtud komplexní informace je podle Tomak velmi těžké a zároveň se lidé jen těžko dostávají k informacím zvenčí, protože Rusko blokuje řadu webových stránek.
Přesto ale určitou představu máme, a to zejména díky svědectvím z území, která byla osvobozena. Stačí si připomenout oblasti kolem Kyjeva, které byly osvobozeny v roce 2022, nebo například Izjum v Charkovské oblasti a všechny ty otřesné obrazy, které jsme tam viděli, dodala Tomak.
Ruská invazní vojska okupují velkou část ukrajinské Doněcké oblasti, pro kterou Moskva používá název Doněcká lidová republika (DNR). Od roku 2014 podporovala tamní proruské separatisty, po svém vpádu do sousední země v roce 2022 se region s dalšími částečně okupovanými ukrajinskými oblastmi rozhodla anektovat. Oblasti jsou místy intenzivních bojů a jejich obyvatelé čelí omezení základních práv, nuceným přesunům a narušené infrastruktuře.
Obecně lze říci, že existují dvě hlavní skupiny lidí, které Rusko zadržuje, jsou to buď váleční zajatci, nebo civilisté. Problém je v tom, že civilisty nelze podle mezinárodního humanitárního práva vyměňovat tak, jako je tomu u válečných zajatců, připomněla Tomak s tím, že i takové výměny se uskutečňují, ale jsou velmi složité.
Neexistuje ani jeden kompletní seznam zadržovaných civilistů. Ukrajinské instituce, ombudsman i nevládní organizace se sice snaží takové seznamy vytvářet, ale vzhledem k tomu, že nemáme přístup na okupovaná území, je velmi těžké tyto informace získat, řekla Tomak.
Civilní rukojmí jsou podle Tomak jedním z největších problémů války na Ukrajině. Neexistuje totiž mechanismus, jak je systematicky vracet, často jsou vystaveni mučení a špatnému zacházení a zároveň je podle Tomak velmi obtížné zjistit, kde se nacházejí a co se s nimi děje.
Velkou roli podle Tomak hraje ve válce ruská propaganda. Podle mé zkušenosti začala velmi intenzivně už za událostí na Majdanu v letech 2013 až 2014. Ruské trollí farmy a dezinformační kampaně se tehdy snažily vykreslit ukrajinské protesty jako nacistické povstání a vytvořit obraz ukrajinského demokratického hnutí jako něčeho nebezpečného nebo toxického, zejména pro Evropu, popsala Tomak. Euromajdan byla série masových demonstrací na Ukrajině, které vedly ke svržení tehdejšího proruského prezidenta Viktora Janukovyče.
Tomak uvedla, že Evropa chápe situaci na Ukrajině po roce 2022, kdy začala plnohodnotná invaze, o něco lépe než v roce 2014 při anexi Krymu. Ruská propaganda byla tehdy velmi silná a lidé se tématu raději vyhýbali, protože nevěděli, co se tam děje, dodala. Dnes si myslím, že Evropa situaci chápe mnohem lépe. Je to vidět i na veřejné podpoře. Už není nutné lidi přesvědčovat, že jde o ruskou agresi, řekla. Míní, že jistá takzvaná únava z války ve společnosti je, navzdory ní ale Ukrajinci vidí velkou solidaritu.
Tomak v současnosti spolupracuje s organizací Truth Hounds, kde monitoruje ruské rekrutace lidí z globálního Jihu. V Praze je na návštěvě kvůli své účasti v porotě, která hodnotí dokumenty na festivalu Jeden svět.
