Egyptologie se v českých zemích začala formovat na počátku 20. století a jako samostatný obor se etablovala po první světové válce. Klíčovou osobností byl právě Lexa, který obor studoval v zahraničí a od roku 1922 byl profesorem na Univerzitě Karlově.

Akademik se věnoval především egyptskému písmu a jazyku, zejména démotštině. Jeho osm svazků Démotické gramatiky patří k základním dílům světové egyptologie. Nebyl jen vědcem, ale také popularizátorem. Dokázal srozumitelně přiblížit starověký Egypt široké veřejnosti, napsal v nekrologu z roku 1960 pardubický archivář a muzejník Zdeněk Bičík.

Lexu ve sbírkách Východočeského muzea v Pardubicích připomínají jeho rukopisy článků, které psal do odborných časopisů. Máme čtyři jeho rukopisy, které pak byly vydané tiskem. Tři z nich psal ve 20. a 30. letech francouzsky pro zahraniční periodika, francouzština byla akademickým jazykem. Věnuje se v nich egyptskému náboženství a egyptskému jazyku, řekl ČTK historik Pavel Tašek.

Lexa se narodil v rodině právníka 5. dubna 1876 v domě č.p. 49 na Pernštýnském náměstí, což je budova vedle Domu U Jonáše. Měl sedm sourozenců a v Pardubicích vychodil obecnou školu. Město budoucí egyptolog opouštěl v deseti a půl letech, kdy se rodina stěhovala do Prahy.

Když jako dospělý muž psal do vlastivědného sborníku Krajem Pernštýnův o svém rodišti, vzpomínal na Pardubice a Potštejn. Zatímco prázdninový pobyt na Orlickústecku byl pro něj symbolem volnosti, návrat domů znamenal přitužení kázně. Svazovala ho pravidla, bylo pro něj těžké udržet městské oblečení čisté a nepomačkané.

V Potštejně jsem žil, v Pardubicích živořil, napsal, jak vnímal svá žákovská léta. S dospělostí a přibývajícími lety Pardubice popsal jako milé místo, protože tam prožil dětství, které už je nenávratně pryč.

Střední a vyšší vzdělání absolvoval v Praze, Berlíně a Štrasburku. Na gymnáziu ho například učil Alois Jirásek. V té době ale víc tíhl k matematice a fyzice a studoval je i na univerzitě. Postupně ho ale začala zajímat také filozofie a psychologie, díky tomu chodil na semináře, které vedl Tomáš Masaryk. V habilitační práci z roku 1903 se věnoval psychologii písma. Studium starých písem ho přivedlo až k hieroglyfům, které si sám začal osvojovat, aby je mohl lépe chápat.

Lexa si uvědomil, že po hieroglyfech, které představovaly nejstarší formu egyptského písemnictví, se objevilo jednodušší hieratické písmo a nakonec lidové démotické. Právě tyto pozdější podoby ho uchvátily. Završení svého životního díla, založení Československého egyptologického ústavu Univerzity Karlovy v Káhiře, se Lexa nedožil. Zemřel v roce 1960. Podle archiváře Zdeňka Bičíka nebyl badatel jenom oddaný vědě. Jako náruživý turista procestoval pěšky Slovensko, zvláště Tatry, nebo část Balkánu. V zimě lyžoval a uměl hrát na dudy.