Rizika spojená s AI jsou podle Hlaváčka technická, lidská i etická a týkají se správnosti algoritmů, kvality dat, odolnosti systémů proti zneužití, odpovědnosti člověka a etických dilemat při vojenském rozhodování.

Podle něho armáda zpracovává informace i z otevřených zdrojů a technických prostředků, například radarů či systémů elektronického boje, které vyžadují sofistikované metody zpracování. Hlaváček uvedl, že postupně se armáda přesouvá od základních aplikací, které se příliš neliší od jiných institucí, k unikátnějším vojenským řešením. Tam už je potřeba výzkum a vývoj, zejména kvůli zajištění bezpečnosti technologií a důvěry v jejich výsledky. Jde o to, aby nedošlo k ohrožení zpracovávaných dat, k jejich podvržení nebo k chybným výstupům, dodal.

Nasazení AI v armádě je tak kombinací interních týmů a spolupráce s externími firmami. Armáda podle Hlaváčka buduje vlastní kapacity a lidský potenciál, ale zároveň využívá zkušenosti komerčních firem, aby mohla rychle růst a experimentovat.

Hlaváček zdůraznil, že armáda sleduje, jak AI využívají ostatní armády, a je zapojena do řady mezinárodních projektů, stejně jako do domácí koordinace v rámci ministerstva průmyslu a obchodu. Sdílíme dobré praxe, slepé uličky i úspěšné projekty napříč institucemi. V rámci Severoatlantické aliance (NATO) pak můžeme uplatnit i vlastní zkušenosti, přičemž v některých oblastech patří Česká republika ke špičce, řekl.

Hlavní strategickou výhodou AI je podle Hlaváčka zrychlení zpracování dat a automatizace rutinních činností. Kritické a zásadní je ale zachovat lidský prvek a schopnost vojáků rozhodovat se na základě vlastního úsudku.

V budoucnu armáda očekává, že AI bude hrát stále větší roli v koordinaci autonomních systémů, například hejna dronů, a při zpracování širokého spektra dat z technických senzorů, zpravodajských zdrojů a otevřených informací. Drony zůstávají přitom jedním z hlavních témat inovativních vojenských technologií.